Nepřehlížej To! - 45. kapitola

19. února 2016 v 21:17 | anamor |  Nepřehlížej To! (anamor)

Já tě jen nechci tuto noc postrádat








Nešťastně jsem pofňukla a vrátila hlavu do pozice, kdy mě nebolel krk. Protřela jsem si bolavé místo a napila se studené limonády.

"Zdravím," nakoukl do kuchyně Rob. Automaticky jsem za ním otočila hlavu a znovu bolestně sykla a chytla se za krk.

"Co se děje?" prohlédl si mě a zkoumal moji ruku na krku.

"Krk," zabručela jsem a posadila se ke stolu tak, abych na něj viděla. Pozvedl obočí. "Přeležela jsem si ho," zamumlala jsem nespokojeně a stále si třela bolavou stranu. Vzal si mou limonády, aby se napil.

"Hej, viděla jsem ji první a jsem nemocná," protestovala jsem, ale jen na oko, už jsem si za ten rok zvykla.

"Chtělo by to namasírovat, aby se svaly uvolnily."

"Taky mě to napadlo ve chvíli, kdy to zabolelo. Je tu ale problém, já si to nenamasíruju a maséra v domě nemáme," bručela jsem jako medvěd.

"Já jsem jako co?" nadzvedl dotčeně obočí. "Umíš masírovat?" pochybovačně jsem si ho prohlížela.

"Jo, není v tom žádná věda," pokrčil rameny a posadil se naproti mě s pohledem, co vyzýval k činu.

"Mám jako riskovat už tak pochroumaný krk?" v odpovědi pokrčil rameny. Našpulila jsem pusu v náznaku přemýšlení. Nemohl mi a tím udělat nic horšího. Myslím.

"Tak jo, předveď své umění." Odhodlaně jsem vstala a za paži ho táhla sebou do obýváku. Posadila jsem se na sedačku do tureckého sedu a on těsně za mě. Posunul mi ramínka tílka až na kraj ramen. Ukázala jsem na místo, kde to bolelo. Rukou mi přejel po krku, a pak se jeho prsty začaly činit. S lehkým tlakem mi přejížděl po krku a ramenou. Občas někde přitlačil a já cítila, jak se mi pomalu uvolňují svaly. Spokojeně jsem zamručela a víc se narovnala v zádech k němu, aby měl lepší přístup. Pohyboval se mezi rameny vrškem zad a krku, kde to bylo nejcitlivější.

Nemluvilo se, nevtipkovalo. Nebylo potřeba. Ticho dodávalo jen na příjemnosti celého okamžiku. Vydržela bych tak celou věčnost. Přitlačil na bolavém místě. Zapředla jsem jako spokojeně napapané kotě. Chtěla jsem se líp a pohodlněji opřít a tak jsem posunula ruce trochu víc za sebe, až jsem nahmatala jeho nohu za mnou. Zapřela jsem se o ni a posunula se zase o kousek blíž.

Neměla jsem nutkavou potřebu být ve střehu nepříjemný pocit, když mi projížděl po krku. Dokázala jsem plně uvolnit. Každým jeho pohybem ruky jsem se víc a víc stávala kotětem žadonícím o pohlazení, dokonce jsem stále mručela a nedokázala přestat.

Cítila jsem každý sval v té oblasti, jak uvolňuje a zůstává jen blažený pocit. Takhle jsem se snad nikdy necítila. Stávala se ze mě pod jeho rukama hadrová panenka. Pocítila narůstající vzrušení. Tělo se mi po dalším jeho pohybu rukou a palců začalo chvět. Kousala jsem si spodní ret a vypínala se k němu.

Znovu jsem se posunula a narazila do něčeho pevného. Necelá vteřina abych pochopila, že to je Robův hrudník a já mu skoro sedím na klíně. Překvapeně jsem se narovnala a čekala, co bude dělat. Pokračoval a dál mi masíroval ztuhlé svalstvo a já se znovu roztékala jako zmrzlina v létě. Ještě chvíli jsem nechala jeho dlouhé a šikovné prsty, aby obšťastňovaly moji pokožku, než jsem se odvážila trochu pootočit hlavou.

Jeho tvář byla blíž, než jsem si myslela. Trochu jsem vytřeštila oči, a pak se zahleděla do jeho. Zvláštně mu jiskřily. Prohlížel si mě takhle zblízka pečlivě jako já jeho. Sklouzla jsem pohledem na jeho úzké rty stažené v lince, než se trochu zavlnily pod mírným úsměvem. Znovu jsem uvedla pohled k jeho očím, kopírovaly mou trasu, ale na mé tváři tedy na rtech.

Ruce měl stále na mých ramenou a jedna se pomalu začala plížit víc vzhůru k mé šíji. Tělo se mi zachvělo. Záda se mi narovnala a já se přiblížila k jeho obličeji. Hypnotizovaly mě jeho oči. Mírně sklonil hlavu, až se naše nosy dotýkaly. Zadržela jsem dech a nehýbala se. Cítila jsem to zvláštní chvění v těle, to které jsem už víc jak půl roku necítila.

Škubli jsme sebou oba ve chvíli, kdy se tichým domem ozval zvonek. Odskočila jsem skoro na druhý konec sedačky a div z ní nespadla, naštěstí jsem se chytila horního opěradla. Dívali jsme se na sebe, než se zvednul a šel zjistit, kdo tam čeká.

"Ahoj lenoši," křičel od dveří Kellan a v závěsu měl Jacksona.

"Ahoj," oplatila jsem jim pozdrav a pokoušela se usmát, ale pořád jsem byla roztěkaná a švihla nejistým pohledem na Roba, který si mě taky prohlížel.

"Jdeme vás vyzvednout."

"Není nějak brzo?" pozvedla jsem obočí, bylo sotva deset dopoledne.

"Neřeklo se, že se hned opijeme. Napadlo nás jít do herny na kulečník nebo tak," vysvětlil mi Jackson. "Jdete?" podíval se střídavě na Roba a mě.

"Já jdu, potřebuju mezi lidi," vyhrkl moc rychle Rob a utíkal do patra se oblíknout.

"Jděte sami, bude to pánská jízda. Nemám nějak dobrou náladu," vymluvila jsem se. Chtěla jsem být raději sama. Vyprovodila jsem je už s oblečeným Robem. Zavřela jsem u za nimi dveře a opřela se o ně, abych se mohla pořádně nadechnout.

Chelsey byla dnes ve svém bytě. Měla mít nějakou akci a nechtěla se táhnout za město. Měla jsem celý prázdný dům pro sebe. Vzala jsem si plavky a šla do bazénu. Potřebovala jsem něco dělat, uklizeno bylo, běhat okolo domu se mi nechtělo, tak zůstávalo plavání. Voda byla dostatečně chladná, abych se vzpamatovala z masáže a mohla si protáhnout svaly. Vyhnal mě ven až hlad a vidina teplé sprchy a moje postel.

Spala jsem, ale to zvonění a bušení na dveře bylo vážně neodbytné. Rozsvítila jsem na chodbě a ospale prošla až ke dveřím. Jestli si někdo spletl dům, nakopu ho! Jenže on se nikdo nespletl.
"Vedeme ti balíček," usmál se na mě Jackson.

"Heh, dík," ušklíbla jsem se. "Ale tohle je spíše pro Chelsey a ta je teď ve svém bytě. Odveďte ho tam," poradila jsem jim a chtěla jsem zavřít dveře.

"Já nechci za Ches-Cher-Chelsey, Alex!" prosil opilecky Rob. Znovu jsem otevřela dveře dokořán a protočila jsem oči. Byl namol. Skvělé. "Chci ply-plyš-plyšáčka!"

"Musíte ho držet, nebo vydrží stát na svých?"

"Já vydržím!" dušoval se s náhlou energií v těle.

"Tak fajn," rezignovala jsem.

Kluci ho tedy pustili a on se hned vydal ke mně. Překonal ty obtížné tři kroky a drtil mě v náruči, hlavu si opíral o moje rameno a objímal mě.

"Tak my jdeme," loučil se Kellan.

"Fakt dík," křikla jsem za nimi a povzdechla si. Ještě jsem zaslechla, jak se smějí. Zabouchla jsem dveře a přemýšlela co s ním.

"Robe, pusť mě. Půjdeme do postele," odstrčila jsem ho od sebe. Vážně jsem dnes v noci netoužila po ničem jiném, než se o něj starat, když je opilý.

"Spolu," zamumlal.

"Samozřejmě. Já tě tam odvedu a půjdu k sobě," opravila jsem ho.

"Nemůžeš mě tam nechat samotného," mumlal smutně.

"Proboha, Roberte! Chováš se jako malý, neštvi mě. Nemám na tebe náladu."

"Proč jsi na mě tak hnusná?" Táhla jsem ho do schodů a byla fakt naštvaná.

"Já?" divila jsem se a opřela jsem ho nahoře o stěnu. "Poslední dobu jsi na mě hnusný ty. Od doby, co jsi s Chelsey, se ke mně chováš, jak k někomu, kdo by tě obtěžoval, takže si nestěžuj, že jsem na tebe hnusná." Popadla jsem ho za ruku a dovlekla ho do pokoje. Chtěla jsem odejít, ale zastavil mě.

"Nemáš ji ráda," konstatoval smutně. Otočila jsem se na něho a povzdechla si.

"Jo, nemám ji ráda. Stejně jako ona nemá ráda mě."

"Proč?"

"Protože je kráva," řekla jsem bez rozmýšlení. Zamračil se a naštvaně se narovnal. "Co? Chtěl jsi vědět, proč ji nemám ráda. Je to zlatokopka. Jde jí jenom o popularitu, nejde jí o tebe. Konečně by sis to mohl uvědomit," prskala jsem po něm.

"Mlč."

"Ne, nebudu mlčet. Konečně ti řeknu, o co jde. Vidí ve mně nebezpečí. Moc dobře ví, že ji nemám ráda. A bojí se, že kdybych na tebe trochu víc zatlačila, rozejdeš se s ní. A to by nepřežila. Přišla by o vydržování, přišla by o popularitu, přišla by o bydlení v tomhle domě. Přišla by o to prince na bílém koni, který by ji v nesnázích zachraňoval."

"Vůbec ji neznáš," obhajoval ji.

"Znám ji víc, než by se mi líbilo. A otázkou je, jestli ji znáš ty!"

"Alex, mlč!" zakřičel na mě.

"Nebudu. Když se tak milujete, proč jsi nešel otravovat ji?" křičela jsem pro změnu já a chtěla pokračovat ještě víc, jenže on mi to nedovolil. Vrhl se na mě a začal mě líbat.

Byla jsem si jistá, že moje reakce měla být úplně jiná. Ale co by se dalo očekávat od někoho, jehož emoce jsou už nějakou dobu vyšponované a potřebuje je ze sebe dostat? Tak, jak jsem na tom byla já. Udělala jsem to, co udělal on, nebránila jsem se a přitáhla si ho ještě blíž. Tiskli jsme se k sobě, jak to jen šlo, a nedávali možnost tomu druhému se vzdálit z dosahu rtů.

"Robe?" šeptla jsem zmateně. Na chvíli se stáhnul.

"Nic neříkej," prosil.

"Tohle -" Zase mě nenechal a umlčel jediným možným způsobem.

Prosím pustit písničku!!!!

překlad ZDE





Silně jsem v pěstích stiskla jeho triko. Položil se do toho polibku, tak moc až jsem o krok musela couvnout. Nekompromisně mě tlačil k posteli a já neměla v plánu se nějak bránit. Na tohle jsem už neměla sílu. Tak dlouho jsem čekala.

Moje ruce si samy dělaly, co chtěly a vysvlíkly mu za jeho asistence triko. Spokojeně jsem se zadívala na jeho tělo a ještě víc se rozechvěla. A už vůbec mi nepomáhaly jeho ruce, které zkoumaly jak se mi dostat pod tílko. A rty, kterými zkoumal můj krk. Nevadilo mi, jak moc z něj táhne alkohol a cigarety, všechno to bylo vedlejší.

Natahovala jsem se na špičky, abych byla co nejblíže. Zapírala jsem se o jeho rameno a v ruce svírala chumáč jeho vlasů, za které jsem si ho přidržovala. On sám nezahálel a poradil si s mým tílkem, co jsem měla na spaní.

Jako by se probudil ze své opilosti. Jeho ruce mířily přesně, neváhal ani se nemotal. Chtěla jsem se od něj v tu chvíli odtáhnout, ale nedovolil mi to. Pevně mě k sobě přitiskl a přidržel si i moji hlavu, abych nemohla uhnout před jeho rty.

Byla jsem zoufalcem, prahla jsem po jeho dotycích. Chtěla jsem byt na chvíli opravdovou ženou po jeho boku a ne jen kamarádkou.

Toužila jsem být v jeho posteli, cítit na sobě jeho doteky. Tak moc a tak dlouho už. Nemohla jsem se otočit k téhle příležitosti zády. Odejít ze dveří, když se mi na pár chvil otevíraly dveře do vysněného snu.

Znovu jsem se odtáhla a zadívala se mu do očí. Nebyla v nich nevědomost ani nechuť, jen touha, to co jsem tak dlouho sama musela potlačovat. Nebylo co rozmýšlet, já měla jasno o to, co chci, alespoň jednou to udělat.

Políbil mě.

Držel mě pevně.

Cítila jsem jeho dlaně na zádech, jak cestují.

Hladila jsem ho na břiše a cítila jemné chloupků u kalhot. Našla jsem je i výš na hrudníku.

Zamručel. Jednou rukou držel můj zátylek a donutil mě víc k němu zaklonit hlavu.
Útroby se mi stahovaly pod pocitem, který měl nadejít.

Bylo až moc lehké zapomenout na vše okolo nás.

Narazila jsem na postel a tak nečekaně, že jsem se na ni posadila. Pohled mi padl na jeho kalhoty, kde mu vykukovaly černé boxerky. Jednala jsem okamžitě, přejela jsem rukou od jeho hrudníku dolu přes jemné chloupky až k jeho kalhotám. Vrhla jsem se po knoflíku a zipu a jen co jsem s nimi měla práci hotovou, povalil mě na postel.

Odtáhl se a do madrace se zapřel lokty.

Zmateně jsem se na něj dívala, ale on, usmíval se. Vypadal spokojeně. Zachvěla jsem se a musela se taky lehce usmát. Odtáhl se ještě trochu víc a prohlédl si mě. Pohladil mě svými dlouhými prsty zlehka po tváři a mířil níž.

Teď jsme tu byli jen my dva nic okolo.

Žádné zábrany nebyly.

Znovu se ke mně přitiskl a políbil mě.

Měla jsem pocit, jako by se mi chtělo celé tělo rozskočit. V tuhle chvíli jsem nemyslela na to, co bude ráno. V tuhle chvíli jsem totiž nedokázala myslet vůbec na nic a ovládat své tělo...

Stala jsem se jeho loutkou a reagovala, jak chtěl.



Když jsem tuhle kapitolu psala písničku jsem si pouštěla stále dokola dokud jsem kapitolu nedokončila a od jejího dopsání což je už hodně hodně dlouhou dobu jsem se těšila až jí zveřejním Nevinný snad se bude líbit tolik i vám.
Ta písnička je k tomu úžasná, překlad ještě jednou ZDE
Děkuji za komentáře, budu se snažit přidávat povídku víc pravidelně, slibuju.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M. | 20. února 2016 v 0:41 | Reagovat

Wauuu. Stalo to za čekani

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama