I věčnost může být krásná, Edwarde - 10. Kapitola

4. července 2013 v 12:56 | anamor |  I věčnost může být krásná, Edwarde (anamor)
Schůzka nepřátel, to je tak když Charlie o ničem neví….



Byl klid. Až moc velký po předchozích týdnech plných překvapení. Na stole jsem sice měla druhou růži, ale byla i poslední.
S Alice jsme se ve škole bavily už normálně, žádné přehlížení. Při obědě většinou švitořila o té párty, která se podle jejích slov opravdu povedla, a chtěla v nejbližší době organizovat další. Tiše byla ujištěna, že s mou účastí už opravdu počítat nemůže.
Dokonce i Jessica se bavila. V pondělí to bylo takové decentní opatrné našlapování, ale ke konci týdne to už byla ta dobrá známá Jess, za kterou jsem byla i ráda. Pravděpodobně ji ten malý incident s vodou přesvědčil, že nestojím o Edwardovu přítomnost. Musím ale uznat, že Jess to vydrželo opravdu dlouho.
Charlie byl pořád stejný a jeho stále ještě nový parťák tak "dokonalý".
Válela jsem se v posteli i s notebookem a šmejdila po internetu. Psala jsem si přitom s mámou. Když ji Phil naučil používat internetové komunikátory, chtěla toho využít, dokud ještě nerozbila jejich počítač.
Sobota, takže měl dole Charlie návštěvu v podobě Billyho. Dnes nečekaně zůstal i Jacob, proto jsem se také ukrývala v pokoji, nechtěla jsem s ním mluvit od toho večera u nás na zahradě.
Byl čas oběda. Z opečení toho, co přivezli, jsem neměla šanci se vykroutit. Rozloučila jsem se na chvíli s mámou a šla dolů.
Jako na zavolanou se ozval zvonek v polovině schodiště. Začala jsem se modlit za Angelu. Pak bych mohla ven a nemusela se střetnou s vlkem.
Charlie došel ke dveřím dřív jak já.
"Ahoj Edwarde. Konečně jsi tu," přivítal nově příchozího.
Zůstala jsem stát na posledním schodě jako vytesaná z mramoru. Natočila jsem hlavu a viděla, jak se Billy mračí, a ne jen on.
Tak takové komplikace nastávají, když někdo o něčem neví.
Rychle jsem se manévrovala do kuchyně, tak aby byl táta jediný, kdo nevěděl, kde jsem. Jacob mě viděl a určitě i slyšel, Billy jen viděl a Edward musel slyšet moje srdce, které se otřásalo pod strachem, co vzejde z tohoto setkání.
Špicovala jsem uši, abych zaslechla, co se děje. Táta představil Edwarda ostatním. Zdálo se to klidné, tak oni museli hrát hru před Charliem, pokud nechtěli, aby věděl pravdu.
Trochu mě mrzelo, že jsem neviděla na jejich obličeje, byla jsem si jistá, že by to byla zajímavá podívaná. Vzpomněla jsem si na něco ohledně pachů těch druhých. No, prý si vzájemně nevoněli.

Připravila jsem si pánev a další potřebné, z lednice vytáhla dva pytlíky od Billyho. Pořád jsem dávala menší pozor, kdyby se mělo začít něco dít. Byla jsem ochotná opět skočit mezi upíra a vlkodlaka. Nechtěla jsem, aby ten obrovský chlupáč rozbil náš dům.

"Ahoj Bello," ozval se za mnou Jacob. Cukla jsem sebou a podívala se na něj přes rameno.

"Ahoj," odpověděla jsem neklidně. Asi raději vyklidil podle, ale věděla jsem, že bez Billyho neodejde, a tak nějak jsem tušila že Billy neodejde dřív jak Edward. Začarovaný kruh.

Podle vrzání židle si sedl k menšímu stolu.

Tak bude dělat dozor mně. Ještě lepší.

"Nelíbí se mi tu," zavrčel navztekaně Jacob. Protočila jsem oči. Tohle byla informace, kterou jsem už dávno pochopila. Při nočním vstoupení pod mým oknem.

"Charliemu jo a je to jeho dům," zabručela jsem nespokojeně a vrhla se na vaření.

"Proč mu něco neřekneš?" obrátil se na mě Jacob.

"A co bych mu asi tak jako měla říct? Hele, tati, tvůj novej kámoš je upír, jen abys to věděl," prohodila jsem ironicky. "Poslal by mě do blázince rychleji, než ty běháš."

"Je to tvůj táta, Bells," hrál mi na city, prevít jeden!

"Já vím, Jacobe. Nebojím se o něj," pokrčila jsem rameny a všímala si plotny.

"Tobě nevadí, že je pořád s tou pijavicí?" křik po mně, ale tiše. Znepokojeně jsem se ošila. Podívala jsem se přes rameno a všimla si, jak se mu třesou ruce.

"Ne, já Edwardovi věřím, nedovolí, aby se Charliemu něco stalo," prohlásila jsem odhodlaně, byla jsem si tím jistá. Teď byl vlastně táta v bezpečí mnohem víc, než když tu nebyl Edward.

"To nemyslíš vážně, Isabello, bouchla ses do hlavy?" nechápal to. Přiblížil se. Otočila jsem se k němu čelem a zamračila se.

"Já jsem úplně v pořádku, Jacobe! Věřím Edwardovi a jsem ochotná se za něj zaručit." Vykulil na mě oči.

Moc jsem nepřemýšlela nad tím, co říkám, šlo to úplně samo.

"Zaručit, jak?" špitnul tiše. Bál se mé odpovědi, asi věděl proč.

"Klidně, pokud něco provede proti pravidlům, jsem ochotná nést stejné následky jako on," mluvila jsem klidně. Věděla jsem, co by mě čekalo, to samé co jeho, a to smrt.

"My lidi nezabíjíme. Jsi blázen," prohlásil nakonec poplašeně z mého chování. "Jsi ochotná vsadit svůj život za tu pijavici?" vrčel.

"Dlužím mu svůj život. Zachránil mě."

"Prosím tě, a kdy asi tak tě zachránil?" uchechtl se. Asi si myslel, že si z něj dělám prdel.

"Měla jsem být jeho oběd Jacobe. V Itálii před třemi roky. Měla jsem umřít rukou upírů, ale on mě nezabil, naopak se o mě postaral a poslal zpět domů," chrlila jsem ze sebe rychle. Jacob zmlkl, koutky mu povadly a oči se pokoušely opustit svoje místo v jeho obličeji.

"To nemyslíš vážně," vydechl.

"Smrtelně. Proto vím o upírech, o tobě. Jsem do toho zasvěcená už moc dlouho. Je tu kvůli mně," vydechla jsem a uvědomila si, že říkám jeho slova. Na té párty mi to řekl a Alice už dávno něco taky naznačovala a nikoho jiného krom mě tu neznal.

"Přišel dokončit, co měl tehdy?" obezřetně se okolo sebe podíval. Rozesmála jsem se, působil celkem komicky.

"Ne, přijel se přesvědčit, že jsem v pořádku a žádný neposlušný upír po mně nejde. Chápeš, proto se nebojím o Charlieho."

"Tohle je směšné. Je to pořád pijavice."

"Je to Charlieho kolega a známý a je u nás doma vítán. Jestli se ti to nelíbí, přijď někdy jindy, Jacobe," zabručela jsem naštvaně.

"Isabello, to, že má zlaté oči, neznamená, že je hodný," pokoušel se mě oblbnout. Copak vůbec neposlouchá?

"Byl takový i s rudou barvou," houkla jsem a sundala první hotový kousek z pánve. Udělala jsem tak pro Charlieho s Billym a Jacobem, bylo mi jasné, že Edward se vymluví, a pak malý kousek pro mě.

"Bells," pokoušel se ještě.

"Prostě ho nech být, Jacobe. Neřeš to," prosila jsem.

"Víš, že nemůžu," mluvil už klidně.

"Opravdu budu v pořádku já i Charlie." Pokusila jsem se na něj usmát. Stál u mě.

Náhle se ve dveřích objevil Edward. Zmateně jsem se na něj podívala.

"Přišel jsem si pro nějaké pití, když pivo odmítám," protočil oči. Jeho grimasa sama o sobě na mé tváři vytvořila úsměv.

"Krev došla," zavrčel na něj Jacob. Šlo to samo. Natáhla jsem ruku a prudce udeřila Jacoba do hrudníku.

"Chovej se slušně," zavrčela jsem na něj. Poplašeně se na mě díval a všimla jsem si koutkem oka, že Edward naopak přemáhá smích.

Odtáhla jsem se od Jacoba a vytáhla z horní police skleničku a natočila do ní obyčejnou vodu.

"Budeš to tak moc lít do kytek," prozradila jsem mu a natáhla k němu ruku se sklenicí. Byla jsem stále naštvaná na něj za to vše, ale když tu byl i Jacob, nějak jsem měla potřebu mu ukázat, že je Edward v pořádku.

Opatrně se ke mně přiblížil, chvíli jsem se mračila, než mi to došlo.

"Dnes to jako zbraň nepoužiju, i když bych to udělala znovu a ráda," zamumlala jsem s nataženou rukou. Vzal si sklenici a mimoděk se dotkl mých prstů. Okamžitě mnou projel šok a chvění od prstů po konečky prstů u nohou. Zadívala jsem se mu do očí, vypadal spokojeně.

"Děkuju," zašeptal a pak se klidil.

"Vidíš," pokrčila jsem silácky rameny a opět se zaměřila na jídlo.

"Právě že jo," zavrčel. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale odmítavě zakroutil hlavou, abych to neřešila. Tak jsem dělala, že nic. Ale pořád mi jeho podrážděný tón zněl v hlavě.

S jídlem jsem se trefila akorát mezi třetiny, a tak se šli najíst ke stolu jako spořádaní lidé. Edward se vymluvil, jak jsem očekávala. Prý vařila Alice a nemohl jí to odmítnout. To bych chtěla vidět. Ti tři jedli a já postávala v kuchyni a trochu jedla a Edward mi dělal tichou společnost.

"Pořád jsi naštvaná?" ověřoval si tiše. Ocitl se moc blízko. Cítila jsem jeho dech na krku. Srdce mi udělala salto vzad a pak stihlo utíkat.

"Stále," souhlasila jsem. Ruce se mi třásly při uklízení, a když jsem vzala do ruky pánev, musel by to vidět i slepý, proto jsem ji raději hodně rychle položila zpět.

"Mám šanci to odčinit?" zajímal se dál.

"Já nevím," připustila jsem. "Nechtěla jsem už nikdy mít nic společného s vámi. A teď? Jsem v jednom domě s upírem a vlkodlakem, ironie osudu."

"Ale bránila jsi mě," připomněl mi. No jasně, má dokonalý sluch, a kdyby to nestačilo, čte i myšlenky, takže mohl mít naši diskuzi s Jacobem jako v přímém přenosu. Povzdechla jsem si.

"Protože jsem si jistá. Ale to neznamená, že ti odpustím nebo tě tu chci," vrátila jsem mu.

"Můžu ale doufat, že to tak bude," slyšela jsem tu naději. Neodpovídala jsem a jen stála k němu zády. Neměla jsem ani sílu se na něj podívat.

Ucítila jsem jeho ruku na rameni a začala se celá chvět. Samovolně jsme zavřela oči. Bylo to tak příjemné, povědomé. Tak moc, až to děsilo.

Naštěstí dojedli rychle. Jediný, kdo mohl něco slyšet, byl zase Jacob. Jen se na Edwarda mračil snad ještě víc, jinak ani jeden nic neřekli.

Zalezla jsem si do pokoje a odmítala prostě jít dolů i na loučení. A když se za všemi třemi zabouchly dveře, ulevilo se mi.

Jenže dnes po týdnu na mě po sprše čekala rudá růže na posteli.


Omlouvám se za ten výpadek minulý týden, popravdě jsem nějak nestíhala a zapomněla.
Mám nepotěšující zprávu, korektorka odjíždí, takže bude zase týden možná dva bez Věčnosti… Stejně jako vy doufám, že to bude jen týden.
Ohledně - Nepřehlížej To! - nemusíte se bát, to přidám normálně v pondělí, jak je zvykem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fame Fox | Web | 4. července 2013 v 13:05 | Reagovat

Hej, tak akože tak zbeže som to prešla, keďže som to celé nečítala. A vyzerá to celkom fajn. Aj keď netuším, o čo tam ide, ale nečítam to od začiatku, to bude tým. Ale zopár viet a istú časť som prečítala, aby sa nepovedalo, a musím hodnotiť celkom pozitívne! :)

2 Kajla | 4. července 2013 v 13:50 | Reagovat

Návštěva se naštěstí obešla bez katastrof :) Také doufá, že korektorka si užije dovču a rychle se vrátí zpátky, protože to pokračuje moc zajímavě ;)

3 DH | 4. července 2013 v 22:10 | Reagovat

Krásná kapitolka :) i když závěrečná slova  byla trochu děsivá.. 2 týdny bez kapitoly? to abych oprášila starší povídka a znovu je v té pauze přečetla :D Ale ať si korektorka užije dovolenou a vrátí se v plné síle a při chuti korektit :P Už se těším až sem dáš další kapitoly :) to platí k oboum povídkám :P tleskám a znovu tleskám :) jsi prostě úžasná

4 Jasmínka | 7. července 2013 v 21:18 | Reagovat

Moc hezký...moc se těším na další dílek :)

5 aliyce | 8. července 2013 v 12:03 | Reagovat

Boží ♥_♥ :) Ale už jsem se bála že kapitolka nebude :D Snad to přežiju ten týden nebo dva :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama