Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?! - Epilog

20. března 2011 v 14:07 | anamor |  Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?! (anamor)

Je tu epilog, což znamená konec povídky. Moc všem děkuju za všechny komentáře. Na koneci tohoto dílku bude jasné co se dělo a co Edwarda a Ally čeká do dlouhé věčnosti.
Epilog:
Všichni okolo se na mě nechápavě koukali a já začala zhluboka dýchat. Opřela jsem se o Edwarda.
"Praskal mi voda," zasténala jsem. Hned se všichni seběhli a bylo jedno, jestli je to upír, nebo vlk.


"Ally, dýchej zhluboka, jak jsi to se mnou trénovala," připomněla mi máma a já ji poslechla. Edward mě prvně držel, jinak bych byla už na zemi.
"Musíme ji někam vzít."
"Náš dům je daleko," hysterčil Edward.
"Klid, rodím já," připomněla jsem mu. "Tak do La Push, je to blízko," vydechla jsem ztěžka.
"Doběhnu pro kufřík." To byla Alice.
Edward mě popadl přeopatrně do náruče a nechal se do vlků vést do vesnice a pak k nám domů. Poručila jsem můj pokoj. Položil mě na postel a dal mi pod hlavu všechny polštáře, co sehnal, a peřiny.
Do pokoje se po chvíli vřítili i vlci a máma, ta si ke mně sedla. Z druhé strany, než byl Edward. Z Cullenů přišla už jen Esme a Rose, kluci měli mozek a zůstali dole. Zhluboka jsem dýchala a máma mi počítala kontrakce. Edward mě silně držel za ruku. Když konečně Carlisle vstoupil do pokoje a už měl i svůj kufřík.
"Všichni až na mámu a Esme ven!" vykřikla jsem, když si Carlisle klekl k mým nohám. Tohle vidět nemuseli, vlci odešli bez protestů, ale Edward chtěl zůstat.
"Ne, vypadni za ty dveře, jinak tě jimi prohodím." Nechtěla jsem ho tu. Nechtěla jsem, aby viděl, jak trpím. Navždy by si to vyčítal a s tím nehodlám žít. Chtěl ještě protestovat, ale já si ho za límec košile přitáhla k polibku.
"Jdi!" Rose mu pomohla ze dveří a zavřela.
Esme i máma byly moje podpora a já věděla, proč je tu chci obě. Uklidňovaly mě a nabádaly, kdy dýchat, a tak dále.
"Jak dlouho?" vřískla jsem, ono to opravdu bolelo.
"Vydrž ještě chvíli."
"Já tě tím kufříkem umlátím. Zkus si to někdy!" křičela jsem po něm, až jsem zespod zaslechla smích - Emmett a kluci.
"Já vím, že to bolí!"
"Krucinál, co ty víš? Nikdy jsi nerodil a bolest necítíš!" Vážně jsem toužila ho umlátit a taky otce toho špunta, co chtěl ven, a mě to bolelo.
"Už nikdy se mě nedotkne," fňukala jsem při nadechování.
"Kdo?" Nikdo z nich nechápal.
"Můj manžel. Už nikdy na mě nešáhne!" zakřičela jsem na celý dům, protože při tom byla akorát kontrakce.
"Hlavička už bude venku," ozval se Carlisle.
Tlačila jsem a proklínala všechny do páteho kolene. Když bolest skončila a pokojem se ozval dětský pláč. Zhluboka jsem dýchala a dívala se na Carlisleho.
"Je to kluk," vesele oznámil a usmíval se na mě jako sluníčko a já vysíleně spadla do peřin. Tak tohle bylo něco. Carlisle kontroloval dítě a mě máma převlíkla ze šatů. Esme povlíkla postel a uložily mě do ní a pak jsem dostala do rukou i dítě. A ohromeně vydechla.
Když jsem se na toho drobečka v mojí náruči koukala, ta námaha za to stála. Dveře do pokoje se rozletěly a u mě už klečel Edward, prohlížel si mě i malého. Krásně se usmál a já byla odměněna polibkem.
Takhle se spojují nesmiřitelné rody.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Johanka | 20. března 2011 v 14:24 | Reagovat

úžasný,dokonalý moc moc moc moc se mi to líbilo škoda že je konec

2 macinka | 20. března 2011 v 15:30 | Reagovat

Užasna povidka ceou jsem ji zhltla :-)  :-)  :-)  :-)  Uz se tesim na dalsi povidku :-)  :-)  :-)

3 Lillian | 20. března 2011 v 16:24 | Reagovat

Ďakujem. Máš moju vďaku. Dneska mi je neskutočne zle ale na tvojej poviedke som sa nesmierne zasmiala dnes. Celý epilóg bol super. :-D  :-D
Bola to nádherná poviedka. Mala niečo do seba určite. Krása. Som rada že niečo také som mohla čítať.

4 Luna_xp | 20. března 2011 v 17:37 | Reagovat

Už je koniec??? A ja som si myslela, že budú ešte aspoň dve kapitoly..... Mám pocit, že epilógy bývajú dlhšie.....Ale aj tak toto bola veľmi pekná kapitolovka :-D  :-D  :-D

5 Jasmínka | 20. března 2011 v 18:00 | Reagovat

krásnej konec dokonalý povídky....hlavně se mi nejvíc líbilo jak Ally křičela na Carlislea a Edu :-D :-D u toho jsem se málem počůrala...hrozně moc se těším na další povídku

6 MaiQa | Web | 20. března 2011 v 18:15 | Reagovat

No ježiši. O_O Ona snad proklela i ty, kteří za nic nemůžou. Ale zase má s Carlislem pravdu. Jak může vědět jak to bolí, když to nikdy nezažil? :-P
Prolog je to úžasný. Jen je škoda, že už ta povídka končí. Těším se tvoji další tvorbu.

7 hanka | 20. března 2011 v 23:58 | Reagovat

povidka se ti povedla ;-)  ;-)  ;-)

8 Ivy | Web | 21. března 2011 v 5:46 | Reagovat

Pěkná povídka :), snad brzy přijdeš s něčím novým, co bude minimálně stejně zajímavé...

9 saya14 | E-mail | 21. března 2011 v 7:17 | Reagovat

krasnaa poviedka :D :D

10 Petronka91 | 3. dubna 2011 v 20:43 | Reagovat

opravdu moc zajímavá povídka:-)ale ten epolog mě fakt dostal...prej já tě tím kufříkem umlatím...jsem jeětě dlouho chytala za břicho a dusila smíchy :-D  :-D  :-D prostě super povídka :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama