Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?! - 25. kapitola

18. března 2011 v 18:55 | anamor |  Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?! (anamor)

Ally musí splnit proroctví, dokáže to?
25. kapitola - Spojení?
Byla jsem v posledních dvou týdnech těhotenství, jak to spočítal Carlisle. Do školy jsem už nechodila, byla jsem buď doma s Esme a ostatními dospělými a nebo chodila za mámou k Charliemu, kde nebyl ani táta. Jen my dvě. Charlie byl většinou taky v práci, jen jsme si půjčovaly dům.


Po škole si mě Edward vyzvedl a byla jen s ním. Byl každým dnem čím dál tím víc nervózní, moje břicho nešlo přehlednout a obzvlášť, když se v něm prcek pohyboval, občas vrazil do žeber, ale jinak to bylo klidné. No, Edward klidně nevypadal, jako by to dítě měl rodit sám. Já byla proti němu velice klidná. Asi se on nervoval za nás oba, nechtěla jsem ho vidět při porodu, tam omdlí, jak tak koukám.
Smála jsem se Emmettovi a dítě se mlelo, Edward seděl vedle mě, lehce se umíval, ruku na břiše. Miloval, když se dítě hýbalo a mohl se dotýkat bříška. Byla to taková rodinná idylka, jenže jí zase něco zkazilo. Alice vykřikla a podívala se po Edwardovi. Ten se chvíli soustředil.
"Vlci," vrkl něco, co jsem nečekala. Dívala jsem se po obou dvou a pochopila, že to nebylo ve vizi, ale oni jsou tady. Ihned jsem se dívala na Edwarda a hledala odpovědi na svoje otázky v jeho očích. Jenže bylo vidět, že sám neví, byl napnutý, jeho ruka na mém těle ztuhla. To mě vyděsilo. Můj srdeční tep se rozhodil a to upoutalo jeho pozornost.
"Lásko, bude to v pořádku, nic vám neudělají," začal hned.
"Proč jim ji nedáme? Bylo by o problém míň, stejně za to vše může ona," prskala blondýnka.
"Abys neskončila jako popel," upozornila ji jízlivě Rosalie.
"Proč sem jdou?"
"Nevypadá to podle myšlenek, že by chtěli tebe a dítě," klidnil mě. Chytla jsem jeho ruku, co byla stále na mém těle, a dívala se mu do očí. Beze slova jsem ho prosila, aby zůstal u mě. Jinak nebudu v klidu a vybuchnu.
Zřejmě si to uvědomoval, protože lehce kývl a přitáhl si mě k sobě do objetí. Poté se celá rodina vydala ven před dům, tiskla jsem se k Edwardovi na bok a omítala ho pustit. Šli jsme jako poslední za rodinou, v jejímž čele byl Carlisle jako pravý diplomat.
Vlci vyšli z lesa na plácek před domem, byli obezřetní a na všechny se koukali oparně. Za nimi přispěchal táta. Zatahala jsem Edwarda za ruku a popošla víc dopředu, tohle nevypadá na boj. Nechal mě jít, ale ne postavit se před Carlisleho. Tam mě zarazil a stáhl za sebe.
"Nepřišel jsem bojovat, ale kvůli něčemu jinému," klidnil všechny táta, to mě zaujalo, co může chtít?
"Máme jednu starou legendu. Nechtěl jsem jí věřit, ale stala se. Ally, je vyvolená a proto musí udělat jednu věc." Napínal nás, tedy hlavně mě, Edward byl uvolněný, určitě už věděl, co se bude dít.
"Co mám udělat?" nechápala jsem, kam tím míří, a pátrala v paměti, co vše jsem o tom věděla. No, moc toho nebylo, to jsem musela přiznat.
"Musíš spojit dva nesmiřitelné rody a nebo zahubit kmen, Ally." Vytřeštila jsem oči.
"Co? Jak?" To bylo jediné, na co jsem se zmohla.
"Musíš se rozhodnout, co z toho chceš."
"Jasně, spojení rodů, přece nezahubím svůj kmen."
"Tak to udělej."
To mi teda pomohl. Měla jsem chuť na něj křičet, ale jen jsem zavrčela. Koukala jsem se na něj, on se podle všeho bavil, jak se umíval.
"Už to udělala," promluvil vedle mě Edward a já se na něj nechápavě koukala. "Tím, že se do mě otiskla a počala mého potomka, spojila naše rody do jednoho. Pod srdcem nosí kus obou." Překvapeně jsem se podívala na svoje břicho a pohladila ho, měl pravdu.
"Super, ale přesvědč ostatní upíry, že je tvoje, když nemůžete mít potomky. To je jedna z věcí, co o sudbách víme a co je dobře, jinak by jich bylo moc."
"Co urychlit svatbu?" promluvila jsem na Edwarda. Odvrátil tvář od vlků a díval se na mě. "Svatba bude spojení. Jsem vlk a vezmu si upíra, tím padají zábrany. Jsme jedna rodina, potomek to jen utvrdí."
"Neměl být potomek zplozen po svatební noci?" ozval se za námi Emmett. Edward i já jsme najednou zavrčeli. "No co, je to už odvěká tradice a Edward v tom přesvědčení vyrůstal," bránil se.
"Na to je už trochu pozdě, nevšiml sis?" poukázala jsem na svoje bříško. "Navíc by tomu nevěřili, když roste tak rychle," odbyla jsem ho a podívala se na tátu.
"Svatba na hranici, padne tak i ona a území bude obou. Vlci a upíři si budou muset začít důvěřovat. Společně bránit společné území."
"Kdy a kde?"
"Za tři dny," ozvala se Alice a já se na ni překvapivě podívala. "Ještě toho musím spousty zařídit, nejsem zas tak rychlá v některých ohledech a rodíš až za čtyři," obhajovala se.
"Bude to tam, kde jste nás našli," podívala jsem se k tátovi.
"Dokonalé," vypískla za mnou Alice.
"Dobře, my jdeme," otočili se a odešli.
A tak začaly přípravy, Alice sehnala všem šaty. A vymyslela, jak to na místě bude vypadat, ale mně nic neřekla, mělo to být překvapení. Moje máma byla nadšená a pomáhala přes telefon Alice.
Ty tři dny utekly moc rychle, až jsem to nečekala. Byl tu jen jistý problém. Při svatbě jsem musela stát na své straně území, odkud jsem měla přijít. To Edward protestoval, bál se co kdyby. Pokoušela jsem se ho uklidnit a nakonec našla řešení, přijdu od Cullenů a překročím hranici kousek od oltáře, abych byla na svém území a přišla, líbilo se mu to řešení, díky kterému mě celou dobu bude mít na očích. A to potřeboval.
A tak mohla svatba začít. Alice mě v domě oblékal do šatů. Byly na tlustých hedvábných ramínkách, které mi šly za krk. Můj zvetšený dekolt díky těhotenství vynikl, jak byl vršek naschvál těsnější, ale okolo bříška, jak to bylo na moje přání, byly volné až k zemi. Ale ani volné šaty nezakryly bříško úplně, jen na něj hned neupozorňovaly.
Jeepem mě vezli na místo určení, kde jsem podle plánu překročila hranice a táta mě vedl k oltáři, který vyrostl uprostřed hranice. Byl ze dřeva, vysoký, do oblouku, na stožárech byly vyřezané růže a navrchu jako střecha bílé hedvábí, bylo to kouzelné.
Na mojí straně byli všichni vlci a rada starších, plus ti, co věděli o našem světě. Máma se jediná tam vesele usmívala a byla spokojená. Culleni byli na Edwardově straně. Když jsem se koukla, kdo nás bude oddávat, málem jsem se tam složila - děda Billy. Tohle mě nenapadlo ani v tom nejbláznivějším snu, jaký bych měla.
"Prohlašuji vás za muže a ženu. Tímto jsou naše rody spojené a už navždy tak zůstanou. Můžete políbit nevěstu." Bylo vidět, že to poslední říkal se sebe zapřením. Já se jen zasmála, ale ne moc dlouho, protože ho Edward s radostí poslechl a přivlastnil si moje rty. Asi chtěl toto spojení rodů pořádně potvrdit, protože ten polibek rozhodně nebyl krátký. Klidně by mě ještě líbal, ale já se dotáhla.
"Kruci, má to být až zítra," vydechla jsem překvapeně a vytřeštila oči na mého manžela. Ten se tvářil překvapeně a i vyděšeně.


Moc děkuju, za komentáře. Ale musím upozornit, že zbývá do konce už jen epilog. Co mělo přijít až zítra? A nebo se něco pokazilo při plnění proroctví?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ariana | 18. března 2011 v 19:46 | Reagovat

prosim este nekonci :-D  :-D  :-D

2 Banna | 18. března 2011 v 20:09 | Reagovat

Já se z toho snad něco, všechny povídky, cojsem teď četla zkončily a nebo končí... :-x  :-x  :-x  :-x  O_O  O_O Jinak kapitola moc pěkná amyslím žetuším, co zítra :-D  :-D

3 aliyce | 18. března 2011 v 20:17 | Reagovat

Honem,honem epilg :-D  :-)  ;-)

4 Jasmínka | 18. března 2011 v 20:25 | Reagovat

wooow.....krááása...hrozně se těším na ten epilog.....jinak nádherná kapitolka ale i celá povídka

5 Luna_xp | 18. března 2011 v 21:10 | Reagovat

Pls..........rýchlo ďalšiu kapitolu !!!!! :-D  :-D  :-D

6 Verushka | 18. března 2011 v 22:59 | Reagovat

Je mimi chce na svět :D

7 saya14 | E-mail | 19. března 2011 v 0:26 | Reagovat

nadheraaaa :D :D .. som zvedava ako sa to skonci :D :D rychlooo daleeej :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama