Nedotýkej se mě! - 18. kapitola

28. listopadu 2010 v 18:20 | anamor |  Nedotýkej se mě! (anamor)
nedotýkej se mě
Jak bude probíhat zbytek dne? Provede něco Emmett? A co si Bella způsobí, kopáním do Edwarda?



18. kapitola - On se s tím srovná
Šla jsem s Edwardem na další hodinu, i když já spíš kulhala. Ta noha mě bolela. Budu si muset pamatovat, že se do upíra nekope. Další hodiny už probíhaly v pohodě, asi proto, že jsme neměli už tu profesorku. Vážně
mi dneska pila krev. Ale moje noha mě nepřestala bolet. Edward už po druhé hodině otravoval, abychom jeli do nemocnice.
"Nic to není, Edwarde, jen jsem se o tebe bouchla," uklidňovala jsem ho asi po sté za tu hodinu. Nedůvěřivě si mě stále prohlížel.
Takhle to bylo až do oběda. Celý den jsem nepotkala rodiče nebo Alice s Jasperem. Měla jsem hodiny jen s Edwardem. A byla jsem za to ráda. Bylo to přesně tak, jak jsem ráno chtěla, soustředila jsem se na dění tady a tak jsem vše ostatní vypustila. Ale bylo mi jasné, že na obědě to tak nebude. Protože je tam všechny potkám.
Edward mě vedl k jídelně a já se bála. Trochu mě podpíral, protože mě ta noha stále bolela.
Vešli jsme do jídelny a všichni se na nás otočili. Úplně všichni, i ti čtyři upíři na nás koukali. Došli jsme pro moje jídlo a pak mi dal Edward možnost volby. Pustila jsem se ho a vydala se k prázdnému stolu o něco dál.
Edward se posadil naproti mně a přisunul ke mně tác.
"Pojedeme pak za Carlislem," prohodil jakoby nic.
"Edwarde, už jsem řekla, že je to v pohodě," povzdechla jsem si a začala jíst pizzu.
"Bello, jsi ráda, že chodíš, měl by se ti na to podívat."
"Řekla jsem ne. Je to jen uhozený, jak jsem tě kopla. Musím si pořídit ty speciální boty," zazubila jsem se na něj.
"Ne, ty do mě přestaneš kopat, bušit a jiné. To bude jistější."
"Ale to by pak byla nuda. Tak se usměj, Edwarde, nebo ti to zůstane," vyplázla jsem na něj jazyk.
"Jak malá," povzdechl si.
"Kdybych se chovala jako dospělá, nudil by ses. Takhle je to zábava."
"Tak se chovej alespoň rozumně a zodpovědně," povzdechl si, ale mě nakrkl.
"Z nás dvou jsem ta zodpovědná já, Edwarde! To ty hazarduješ se životem. Ty jsi to celé začal a mě strhnul s sebou," mluvila jsem na něj tiše, aby nás lidé neslyšeli, ale naštvaně. Bylo mi jasné, že vše, co si říkáme, slyší i ostatní upíři.
"Nemrač se, nesluší ti to," podotkl s úsměvem.
"Tvoje změny nálad mě jednou zabijou," povzdechla jsem si a napila se sodovky.
"Je zábava," usmíval se dál. Moje noha automaticky vystřelila pod stolem a já ho zase nakopla, tou samou nohou. To, že jsem to neměla dělat, mi došlo až později.
"Au," vyjekla jsem trochu hlasitě a chytla si nohu.
"Bello." Edward hned seděl vedle mě. Slyšela jsem tiché výhružné vrčení od stolu ostatních. Ale ani jeden jsme si ho nevšímali.
"To je dobrý, ještě nemám ty boty," pokusila jsem se usmát.
"Jdeme za Carlislem a žádné diskuze," mluvil na mě vážně.
"Ne, je to dobrý."
"Víš, že vždy dostanu, co chci, a jestli tě chci dotáhnout za Carlislem, udělám to," vyhrožoval mi.
"Tak po škole, Edwarde," zašeptala jsem k němu a opřela si hlavu o jeho rameno. Stále jsem si držela nohu.
"Dobře, už jen dvě hodiny," povzdechl si a já se na něj usmála. Edward odnesl tác a pak mi pomohl do třídy. Šli jsme dřív než ostatní. Obě hodiny probíhaly v klidu. Edward mi jen musel pomáhat.
Po poslední hodině mě odvedl ke svému autu a jel rovnou do nemocnice. Chtěl mě vzít do náruče, jenže já jsem dost hlasitě protestovala, tak mě jen podpíral, co mohl, aby mě dovedl dovnitř. Bez toho, aniž by se ptal, rovnou zamířil do útrob chodeb. Zastavil až u dveří, které otevřel, a vedl mě dovnitř. Za stolem seděl Carlisle a četl si nějakou složku.
"Co se stalo?" ptal se hned.
"Tady Bella se rozhodla skopat upíra," zasmál se Edward a já na něj zavrčela. Nechápavě se na nás koukal.
"Bella mě dvakrát kopla do nohy a asi si něco udělala," zasmál se Edward opět. Vyplázla jsem na něj jazyk. Carlisle si vzal rukavice a pak mi opatrně sundal botu, i tak to bolelo.
Bránila jsem se syknutím od bolesti a dařilo se. Ale asi jsem ani jednoho nepřesvědčila.
"Nevypadá to dobře. Půjdeš na rentgen," řekl po chvíli zamyšleně. Sestra přinesla vozík, na který jsem se posadila, a jelo se na rentgen. Carlisle mě tam vezl.
"Slyšel jsem od Alice, co se včera stalo u vás doma," promluvil potichu.
"Nechtěla jsem použít moc, ale já bála jsem se o Edwarda, takže šlo všechno stranou," špitla jsem zahanbeně.
"Nikdo ti to nevyčítá, Bello. Mám informace od ostatních a i Alice s Jasperem usoudili, že Emmett byl vzteky bez sebe a neovládal se. Alice měla vizi, že zabije Edwarda. Ale tys ho zachránila," promluvil potichu. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Táta by to vážně udělal?"
"Stoprocentně by ho roztrhal. Neovládal se."
"A vy víte proč?" zeptala jsem se se strachem.
"Ano, Alice nám vše řekla," přikývl.
"Vám to nevadí?" zeptala jsem se.
"I kdyby ano, Edwarda by to neodradilo. Je to náš syn a tebe jsme si taky zamilovali. Sice se trochu bojíme o Edwarda kvůli tvé moci, ale on je přesvědčený, že dokáže, aby ses mohla ostatních dotýkat. Osobně si myslím, že to není marný boj," usmál se na mě.
"Všichni se zbláznili," špitla jsem.
"Proč myslíš?" Samozřejmě, že to jeho sluch slyšel.
"Měli byste ho držet ode mě dál, než se mu něco omylem stane."
"Myslíš, že by to pomohlo?" zeptal se mě pochybovačně.

"Je to zlomené. Nedá se nic dělat, dám ti to do sádry, Bello," oznámil mi.
"A co ortéza? Nebo nevím, jak teď můžu na lov, když budu mít nohu takovou a nehybnou?" rozčilovala jsem se.
"Zlato, to je v pořádku. Když budeš potřebovat, něco ti ulovím," usmál se na mě Edward a objal mě. Stál totiž vedle lůžka, na kterém jsem seděla.
"Stejně mi nic jiného nezbývá," povzdechla jsem si a Carlisle začal dělat sádru.
Po nějaké době jsem opouštěla nemocnici i s bílou kámoškou na noze a berlemi. Edward mě chtěl nést, ale to jsem zamítla a raději šla s berlemi. Posadila jsem se do Volva na místo spolujezdce. Edward mi vzal berle a hodil je dozadu a pak si sedl až volant.
"Kam to bude, madam?" usmál se na mě. A mě teď došlo, na co se mě ptá.
Mám jet domů a čelit tátovi, který chtěl zabít Edwarda a já na něj použila svou moc a málem zabila jeho?
"Nechce se mi domů," zašeptala jsem a pohledem hypnotizovala svoje ruce.
"Bell," povzdechl si. Položil svoji ruku na moje ruce a pevně je stiskl. "Nevyčítej si to už. On udělal chybu, ty taky a já tu největší, ale nelituju jí a nikdy nebudu. Nemůžeš se mu vyhýbat navždy."
Zvedla jsem pohled a zadívala se do jeho zlatých duhovek. I když už v sobě měly nádech hnědé.
"Můžu to zkusit." Usmál se na mě.
"Bello, tím, že s ním nepromluvíš, ničemu nepomůžeš. Emmett má v tuhle chvíli pocit, že tě ztrácí, a bojí se, aby ses pak k němu nevrátila zničená, kdybych tě opustil, což nikdy neudělám. On potřebuje jistotu, že má stále dceru, která je tatínkova holčička."
"Já myslela, že na pocity je tu Jasper," nadzvedla jsem obočí.
"Víš, jak jsem to myslel," zamračil se na mě.
"Edwarde… já… musím se na to připravit. Vím, že teď s ním nezvládnu v klidu mluvit. Pohádali bychom se, určitě. Jsem tvrdohlavá po něm."
"Všiml jsem si," uchcechtl se.
"Já mám jen strach, že prostě bude proti. Tvoje rodina bere tvoje rozhodnutí, ale on to nepochopí. Viděl, co dokážu, a ví, že to není bezpečné. Nikdy se s tím nesrovná," povzdechla jsem si.
"Bello, Emmett potřebuje jistotu, vědět, že jsi pořád jeho dcera. On se s tím srovná, věř mi," usmál se na mě.
"Dobře."
"Kam to tedy bude?" zeptal se znovu.
"Mohla bych být dnes u vás?" zeptala jsem se tichounce a zase se podívala na naše ruce.
"Samozřejmě, Bello, myslíš, že bych tě vyhodil?" ptal se mě nevěřícně.
"Ty ne, ale co když se to nebude líbit ostatním?" šeptala jsem.
"Těm to vadit nebude," usmál se. Pak nastartoval auto a jelo se k němu domu.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scherry | 28. listopadu 2010 v 19:25 | Reagovat

Nádherná kapča, to jsem zvědava, jak ji Ed potáhne nějakou srnku :-D  :-D  :-D

2 Jasmínka | 28. listopadu 2010 v 19:45 | Reagovat

jo to s tou srnkou by mě taky zajímalo...aale ještě lepší kdyby to bylo obrazově...bych umírala smíchy..ale teď k týhle kapče...krásnej díleček..hrozně se těším na další

3 aliyce | 28. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

NADHERNEJ DIL MOC HEZKY UZ SE TESIM NA DALSI JEN TUTA POVIDKA ME DRZI NAD VODOU ZITRA PISEM TEST Z VLASTIVEDY A UČA JE TAKOVA 0EDGERA SNAD HO PREZIJU UZ SE MOOOOOC TESIM NA DALSI NE TEST TO NE ALE NA DALSI DIL :-D  :-D  :-D

4 aliyce | 28. listopadu 2010 v 20:06 | Reagovat

0GERA NE TO MA BYT MEGERA UZ ABY BYL DALSI DIL :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

5 Janula | 29. listopadu 2010 v 14:05 | Reagovat

Super dílek :-)  :-) už se těším na další

6 Kajla | 4. prosince 2010 v 16:35 | Reagovat

Chudák Bells, alepoň ví, že do upírů se nekope :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama