Nedotýkej se mě! - 15. kapitola

21. listopadu 2010 v 15:11 | anamor |  Nedotýkej se mě! (anamor)
nedotýkej se mě
Tento dílek je věnován Ree, která mi s ním hodně pomohla a i něco napsala. A vůbec bez ní by tahle povídka nebyla.

Někdy se dozvíte něco nečekané a krásného v co jste třeba ani nedoufali, jenže si to nechcete připustit, protože je to nebezpečné. Na druhou stranu s takovými věcmi nejde bojovat.

15. kapitola - L.Á.S.K.A.
Carlisle se svými novými poznatky o mně a mé moci odešel do pracovny hledat v knihách. Alice s Jasperem odešli na lov a Esme byla s Carlislem v pracovně a četla si.
Ležela jsem na Edwardově posteli na břiše a koukala se ven prosklenou stěnou. Edward seděl na kraji postele a taky se díval.
,,Že to nebylo tak těžký," ozval se po chvíli Edward. Přetočila jsem se na záda a on si lehl vedle mě na břicho. Koukali jsme si navzájem do očí. Bylo to zvláštní, když byl tak blízko. Vůbec celý den a vlastně i noc, kdy jsme se jeli, byl u mě. Vždy hodně blízko. Asi se vážně nebál. Zahrával si se životem.
,,Ne, nebylo, ale jsem ráda, že jsem tě měla u sebe," usmála jsem se na něj. Zaklonila jsem hlavu a zase se podívala ven z okna.
,,Tenhle výhled je krásný. Škoda, že to není můj pokoj," pošeptala jsem po chvíli.
,,Jo, je krásný. Ale ten pokoj může být tvůj," ozval se Edward. Hlavu jsem dala zase do normální pozice a zadívala se mu do očí.
,,Co to plácáš za blbosti?"
,,Esme uvažuje o tom, že byste se sem mohli nastěhovat. Jen je problém že tu máme pokoj jen pro Rose a Emmetta. A tak řeší, kam dát tebe. A mně by nevadilo, kdybys měla pokoj se mnou," usmál se na mě. Cítila jsem, jak mi červenají líce.
,,Nechci ti narušovat soukromý život, Edwarde. Nemohl by sis sem pozvat přítelkyni, ne, to nejde," zavrtěla jsem hlavou.
,,Bello, ty mi narušovat soukromí rozhodně nebudeš. Ty rozhodně ne. Chci, abys tu byla."
,,Nechápu proč, jen ti tu budu překážet. Ještě řekni, že mě už nemáš plné zuby," zasmála jsem se. Ale on ne, díval se na mě s vážným výrazem.
,,Bello, nikdy mi nebudeš překážet. A nikdy tě nebudu mít plné zuby. Naopak, nikdy nebudu mít dost tvojí přítomnosti a možnosti být s tebou. Kdybys tu byla se mnou, udělala bys ze mě toho nejšťastnějšího upíra na světě."
,,Edwarde, ty ses bouchnul do hlavy a hodně silně, že jo? Jinak bys mi tu neříkal takové blbosti. Jen blázen by chtěl mojí přítomnost."
,,Jsem blázen, to přiznávám, do tebe," usmál se na mě a já měla menší srdeční kolaps z toho, co řekl. Dívala jsem se na něj neschopna slova.
,,Cos… cos.. cos to řekl?" vykoktala jsem ze sebe přidušeně a koukala se na něj.
,,Víš, Bello, já se do tebe zamiloval," zašeptal.
,,Tos neudělal!" zakřičela jsem a rychle se vymrštila do sedu. Moje srdce zběsile tlouklo, jako bych běžela maraton.
,,Bello, děláš, jako by to šlo ovlivnit," zašeptal smutně.
,,Ne, Edwarde, to nemůžeš! Nesmíš!" řekla jsem beznadějně. Jeho oči plné smutku mi vzdorovaly.
,,Nemůžu za to, Bello! Neudělal jsem to schválně. Ale taky jsem jim nedokázal bránit. Copak to nemůžeš pochopit?"
,,Ne," vzlykla jsem potichu.
,,Bello," zašeptal a chtěl mě pohladit po tváři. Uhla jsem. Nedokázala jsem mu vzdorovat teď, natož kdyby se mě dotýkal.
Vstala jsem a začala přecházet po pokoji.
,,Tohle nejde, Edwarde! Jsem pro tebe příliš nebezpečná. Neměla jsem jezdit zpátky," řekla jsem zničeně a zády se opřela o pohovku. Zírala jsem z okna ven a z očí mi začaly padat slzy.
Byl u mě. Nevzdával se. Vždycky byl bojovník.
,,Tohle neříkej!" nakázal mi naštvaně. "Neměl jsem ti to říkat. Prostě dělej, jako by se nic nestalo. Chovej se ke mně klidně stejně, ale začni cvičit svůj dar, prosím! Potřebuju vědět, že tě mám u sebe, potřebuju se tě dotknout, aniž bych věděl, že to bude to poslední, co udělám."
,,Sakra, nech toho," vzlykla jsem. Pohladil mě po rameni a kouskem přejel i přes holou kůži. Vyděšeně jsem se na něj podívala, ale on se pohledem stále vpíjel do mě.
,,Nemůžu to udělat, Edwarde," zašeptala jsem zničeně.
,,Proč?"
,,Co by to byl za vztah, když se mě nemůžeš ani dotknout? Stejně by tě to brzo omrzelo."
Povzbudivě se usmál.
,,Ty mě neomrzíš nikdy. Přesto by ses to měla naučit ovládat. Prosím, dovol mi ti s tím pomoct."
,,Nemůžu," zavrtěla jsem hlavou. "Ublížím ti, pochop to! Určitě s tím nebude nikdo souhlasit."
,,Je mi jedno, co si myslí. Je to můj život. Raději budu mrtvý s vědomím, že jsem se tě mohl dotknout, než abych žil a musel se tě stranit."
Vzdorovitě jsem vrtěla hlavou.
,,Jsi blázen! Ptal ses už na názor rodiny? Nebudou s tím souhlasit. Schválně se jich zeptáme, ano?" snažila jsem se a chtěla se zvednout, ale chytil mě za ruku a přidržel na místě.
,,Nikdo tady není. Carlisle s Esme šli taky na lov. Chtěli nám dát soukromí."
Povzdechla jsem si.
,,Stejně tě to nenechám udělat."
,,Dobře, zatím mi bude stačit, když tě budu moct obejmout."
Objal mě. Opatrně, ale pevně. Bylo to poprvé, co mě objal někdo jiný než rodiče. Bylo to o tolik jinačí. O tolik hezčí.
,,Jsem do tebe blázen, Bello. A nebojím se tě. Klidně tě budu objímat celé dny a nenabažím se toho," šeptal mi do ucha a já se cítila jako znovuzrozená. Ke štěstí mi chyběl vážně jen jeden krok.
,,Ale musí být někdo s námi, aby mě od tebe dokázal odtrhnout," řekla jsem nakonec rezignovaně.
,,Nikdo u toho nebude. Nikoho u toho nechci."
,,Edwarde!" zaprotestovala jsem.
,,Nikoho nebudeme potřebovat. Věřím ti. Věř si i ty sama."
,,To nejde, Edwarde. Ty nevíš, jak je těžké se ovládnout. Tvoje schopnost funguje každou vteřinou tvého života. Nikomu neubližuješ, spíš kolikrát pomůžeš," povzdechla jsem si a opřela si hlavu o jeho rameno.
,,Bell, ty to dokážeš," přesvědčoval mě stále.
,,Edwarde, nevím, jestli vůbec ten chtíč jde zkrotit, nebo alespoň zmírnit. Je to, jako bych před tebou pořezala člověka. V tu chvíli je ze mě někdo úplně jiný, někdo, kdo chce zabíjet pro tu energii," rozvzlykala jsem se.
,,Všechno jde." Odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do zlatých očí.
,,Všechno nejde, Edwarde. Přijde mi, že to vidíš jako Hurvínek válku. Není to tak jednoduchý. Nejsem dost silná a vím to. To jen ty jsi přesvědčen, že to tak není."
,,Bello, ty se vůbec nevidíš taková, jaká jsi. A já vím, že to dokážeš," usmíval se na mě.
,,Ne, ty to nevíš. Ty to chceš," odsekla jsem mu.
,,Dobře, možná to chci, ale i tak to dokážeš," usmál se na mě a já měla chuť ho praštit.
,,Edwarde…" začala jsem opět protestovat. Jenže to mi nechtěl dovolit. Tak rychle, že jsem to skoro nepostřehla, si stáhl rukáv košile přes dlaň, kterou mi pak přikryl ústa.
,,Bello, už mlč. Protesty ti jsou k ničemu, vždy dostanu, co chci," usmál se na mě.
,,Jsi hrozný," zamumlala jsem mu do dlaně.
,,Proto i tak neodolatelný," zazubil se na mě.
,,Moc si nefandi." Hodila bych po něm i škleb, jenže mi stále držel před pusou svou ruku, tak jsem mu mumlala do košile.
,,Prostě přestaň protestovat, jinak ti tu pusu přelepím páskou," varoval mě.
,,Jenže ty jsi jak neslyšící," mlela jsem si svou dál.
,,Bože, je možný, aby byl někdo tak tvrdohlavej," povzdechl si.
,,Nápodobně."
,,Tak jinak, páska ti asi vadit nebude, jak koukám. Tak to řeknu jinak. Ještě budeš protestovat, políbím tě. Nedokážeš se mi ubránit, když budu chtít," zazubil se vítězně. Naštvaně jsme na něj zavrčela a zasyčela. Tohle se nedělá, on tu hazarduje se životem a je mu to jedno. Jsem asi jediná z nás dvou, kdo má mozek.
Pustil mi pusu a já se zhluboka nadechla.
,,Vidíš, jak umíš krásně mlčet," zavtipkoval. Vyplázla jsem na něj jazyk a vymanila se z jeho sevření. Uraženě jsem si šla sednout na postel. Seděla jsem čelem k prosklené stěně v tureckém sedě a ruce založené na prsou.
Cítila jsem, jak se madrace za mnou zhoupla, ale nedbala jsem na to. Objaly mě Edwardovy silné paže. A hlavu si položil na moje rameno.
,,Miluju tě," zašeptal mi do ucha.
,,Jsi blázen," povzdechla jsem si a opřela se o jeho hruď.

 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Scherry | 21. listopadu 2010 v 15:31 | Reagovat

Naprosto okouzlující...přenádherná kapitolka :-)  :-)  :-)

2 yaminah | Web | 21. listopadu 2010 v 15:33 | Reagovat

O_O O_O dokonalost :D

3 Bára | 21. listopadu 2010 v 15:42 | Reagovat

naprosto dokonalé : :-D  :-D

4 Luna_xp | 21. listopadu 2010 v 15:49 | Reagovat

Super.......už sa teším ako sa to ďalej vyvinie

5 Johanka | 21. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

úžasný prostě ztrácím slov jak moc se mi to líbilo :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

6 Lenka | 21. listopadu 2010 v 17:10 | Reagovat

Nádhera, četlo se to úolně samo ;-), miluju tuto povídku :-D

7 laura458 | 21. listopadu 2010 v 19:11 | Reagovat

perfektní :D

8 Kajla | 21. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

Lxusní, dokonalý dílek...tahle povídka je nádherná, moc se těším na pokračování

9 AncovickaAR | 21. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

Edward je sice blázen, ale úžasně odvážnej... Super díl a chtěla bych hned pokračování...

10 Jasmínka | 21. listopadu 2010 v 20:33 | Reagovat

krásné dokonalé...honem další

11 dádís | 21. listopadu 2010 v 21:37 | Reagovat

Jee nadhera.. ja doufam že se Bells bude u Edwarda nejak kontrolovat :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

12 Janula | 23. listopadu 2010 v 11:04 | Reagovat

Úžasná, dokonalá kapitolka :D  :-D těším se na další dílek, jsem zvědavá jak to bude pokračovat :-D  :-)

13 CoreyRiz | E-mail | Web | 18. března 2018 v 22:43 | Reagovat

You suggested that wonderfully.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama