Srdci neporučíš - 22. kapitola

12. října 2010 v 13:30 | anamor |  Srdci neporučíš (anamor)
Srdci neporučíš
Tak je tu poslední díl povídky Srdci neporučíš. Moc všem děkuju za komentáře. Odpustí Bella Edwardovi nebo vymyslí jiný způsob, jak mít poklidnou věčnost? Objeví se ještě Tanya? A jak na to vše bude reagovat Edward? Snad se bude poslední díl líbit.

22. kapitola
Po další hodině se vyrazilo domů. Jelo se stejně jako ráno. A já seděl vzadu s Bellou. Celou dobu měla zabodnutý pohled v okně a okolí si nevšímala. Poslouchal jsem myšlenky ostatních. Všichni, aniž by se domluvili, mysleli na společný lov, ale beze mě a Belly. Abychom si mohli promluvit. To se mi líbilo. Byl jsem jim vděčný, vážně jsem si s ní měl už promluvit pořádně, ne jak doteď.
Emmett zaparkoval v garáži, auto ještě pořádně nezastavilo a ona už vystoupila. Někdy byla snad rychlejší jak upír. Všichni jsme se vydali do domu za ní. Čekal jsem, že uteče do pokoje, ale ona seděla v obýváku a koukala na televizi, kde byl zápas v baseballu.
Emmett byl už připravený, že si k ní půjde sednout, když ho vzala Rose za ruku a cukla s ním, aby stál.
,,Emmette, lásko, nepojedeme se projet k naší chatičce?" zamrkala na něj. Ihned zapomněl na zápas a už se vracel k autu a během chvilky byl pryč.
Jasper se vedle Belly normálně posadil. Sedl jsem si k nim a koukal taky. Po chvíli jsem si všiml, jak mizí Alice s telefonem u ucha co nejdál, ale já její myšlenky stále slyšel. Volala Esme, aby se s Carlislem dnes nevraceli, a dokonce jí to i vysvětlila. Byl jsem jí opravdu vděčný.
Uměla vše skvěle zorganizovat, to se jí muselo nechat. Jenže raději bych byl na jejím místě a organizoval to, než byl pak účastníkem tady. Věděl jsem, že to nejtěžší je na mě. A to promluvit si s paličatou holkou, které jsem ublížil, a prosit ji o odpuštění a jestli by to se mnou ještě nezkusila.
Vážně jsem byl z toho nesvůj a nervózní, i Jasper si toho všiml a tak mi poslal vlnu klidu a já za to byl rád. Asi po hodině, aby to nebylo tak nápadné, spustila Alice na Jaspera:
,,Jaspere, pojď, půjdeme na lov, a pak mě pozveš do kina. Už moc dlouho jsme spolu nikde nebyli."
Jasper byl jenom rád, že nechtěla teď jet nakupovat. Musel jsem se tomu pousmát, vážně to s ní někdy neměl jednoduché.
,,Tak my jdeme, nezlobte tu. Pa," usmála se na nás Alice a pak s Jasperem ruku v ruce odešli do garáže a odjeli. Jasper mi ještě poslal vlnu klidu a odhodlání a s Alice mě v myšlenkách podporovali.
Bella:
Vážně mě štvali. Naše páry se sbalily a odešly. Normálně mě tu s ním nechali samotnou. To je jako nechat malého roztomilého králička s krokodýlem o samotě, je jasné, že to králiček nepřežije.
Mlčky jsme seděli vedle sebe a koukali na televizi, ale mám pocit, že ji ani jeden nevnímal. Koukala jsem se na tu bednu, ale myšlenky mi lítaly úplně někde jinde. A podle Edwardova výrazu, co jsem viděla periferním viděním, vypadal, že přemýšlí.
Najednou vzal ovladač do ruky, namířil ho proti televizi a vypnul ji. On ji vypnul! Si dělá srandu? A co tu teď jako sama s ním mam dělat? Sedět potichu se mi tu fakt nechce, to bych se i jako upír unudila k smrti.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se ho tedy nechápavě.
,,Chci si promluvit," mírně se na mě usmál.
,,A o čem? Vše jsme si už vyjasnili. Nejsi můj bratr a tečka. Teď ses nastěhoval k mojí rodině a hraješ si opět na bratra. Nevidím důvod něco řešit."
,,Jenže já na to mám jiný názor. Pro tebe to možná skončilo tím, že jsem ti řekl, že nejsem tvůj bratr, ale dál jsi asi neposlouchala," díval se mi do očí. Už neseděl vedle, teď stál naproti mně.
,,A co jsem měla jako poslouchat?" zeptala jsem se ho nechápavě. Netušila jsem, na co naráží. Bojovně se mi zadíval do očí.
,,Třeba to, že tě miluju. A nikdy jsem nepřestal milovat, udělal jsem to jen proto, že jsem si myslel, že jsme sourozenci. Nikdy bychom nemohli být spolu." Díval se mi zpřímá do očí a
byl skloněn tak, že naše oči byly ve stejné úrovni a obličeje nebyly ani tak daleko. Ale co Tanya?
Jasně jsem viděla a slyšela, co si říkají. To, že ji má rád a že je skvělá. Tak proč mi to tu dělá? Copak se mu tolik líbí vidět mě trpět?
,,A co má být? Já tě zase nenávidím. Nenávidím tě, protože jsi mi zase otevřel ty rány, co bolely. Byly už skoro zacelené a ty jsi mi je zase rozerval. A nutíš mě zase to vše snášet, tu bolest, smutek. Pořád dokola, celých padesát let jsem se měla dobře, a teď za posledních několik týdnů mám chuť se nechat zničit, jak to vše bolí," zakřičela jsem hodně nahlas, že to mohli slyšet pomalu až ve městě.
Postavila jsem se proti němu a tím jsem ho donutila si stoupnout o něco dál. Stoupla jsme si proti němu připravená po něm skočit, jestli ještě něco řekne. Věděl, že to klidně udělám, ale bylo mu to jedno.
,,Nechci ti ubližovat..." Chtěl pokračovat, ale já to už prostě nemohla vydržet a odrazila jsem se. Skočila jsem po něm a dopadli jsme na stolek, který se pod tou tíhou rozdrtil.
Chytla jsem pevně jeho ruce u jeho hlavy a vrčela jsem na něj. Vážně jsem nechtěla poslouchat ty kecy.
,,Nechci už slyšet, jak je ti to líto. Kdybys mi nechtěl ubližovat, nic z toho bys nedělal. Odešel bys, jak jsi měl, a já bych se po čase zase vrátila do svých zaběhnutých kolejí. A ne mi jen vše připomínat a ubližovat mi víc, než jsem schopná snášet," vrčela jsem mu do obličeje. Díval se na mě s bolestí, ale bylo mi to jedno.
Najednou, ani nevím, jak to udělal, ocitla jsem se pod ním a on svíral zase moje paže, abych se nemohla bránit. Ležela jsem po ním a pokoušela se vyprostit. Nenáviděla jsem, když měl někdo nade mnou převahu, a od něj jsem to obzvlášť nenáviděla, už když jsme byli lidé.
,,Pusť mě," vrčela jsem na něj.
,,Už nikdy. Nedovolím, abys zase utekla. Ztratil jsem tě už jednou a nikdy to nechci zase zažít. Nechci ti ubližovat. Chci být jen s tebou a to navždy. I kdyby to mělo znamenat, že budu muset být navždy tvůj bratr. Já se od tebe už nikdy nehnu." Mluvil na mě a na každé slovo kladl důraz. Zase mě polapil svým pohledem. Jeho oči mluvily pravdu, ale můj rozum stále křičel na poplach.
Nevím, kde se to ve mně vzalo, odstrčila jsem ho takovou silou, až jsem se divila. Rychle jsem se zvedla a zamířila si to ke dveřím, když se mi okolo pasu omotaly silné paže a nedovolily mi se ani pohnout.
,,Nepustím tě," šeptal mi do ucha. Přetočil mě k sobě čelem. Pevně mě k sobě tisknul jen jednou rukou a druhou pohladil můj obličej. Začal se ke mně přibližovat. A já neměla sílu se bránit, protože jsem to chtěla.
,,Bello," špitnul chvějícím se hlasem kousek od mého obličeje. V pěstích jsem pevně svírala jeho bílé tričko. Naše nosy se už dotýkaly.
,,Edwarde, zlato!" volala na něj ode dveří Tanya. V tu chvíli jsem ztuhla a moje tělo zaplavil takový vztek, že kdyby tam byl Jasper, asi by ho to nakoplo.
Obrovskou silou jsem se do něj opřela, až Edward odletěl na protější zeď.
,,Nechceš mi ubližovat? Lžeš a vždy jsi jen lhal!" křičela jsem na něj a pak vyběhla z domu, cestou jsem nezapomněla strčit do Tanyi.
Běžela jsem lesem a měla chuť utéct někam hodně daleko. Ale to jsem nemohla udělat Esme. A tak jsem se rozeběhla na to místo v lese. Doběhla jsem k té louce a na jejím okraji jsem se zastavila.
Opřela jsme se zády o strom a nechala svoje emoce proudit. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu. Moje tělo se třáslo vzlyky, které se chtěly projevit a já je nechala. Neměla jsem už sílu a tak jsem se po stromě svezla k zemi. Nohy jsem si přitáhla k hrudi a vzlykala. Jak mi chyběly slzy.
Říkal mi, že mi nechce ublížit a přitom to udělal. Hned vzápětí. Já věděla, proč s ním nechci mluvit. Bylo to bezpečnější. A pak si do domu nakluše jako královna Tanya. Měla jsem takový vztek.
Nejednou se dnes už poněkolikáté okolo mě ovinuly silné paže. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě držel. To se mi ale nelíbilo, prala jsem se s ním a pokoušela se ho odstrčit. Ale nedal mi šanci. Pevně mě k sobě tisknul a já mu mlátila do hrudi.
Po chvíli, i když jsem upír, jsem se cítila vyčerpaně. Přestala jsem se s ním prát a přitiskla se k němu pevněji. V rukou jsem svírala jeho triko, hlavu jsem si zabořila do jeho hrudi a dál vzlykala. Jeho ruce mě hladily po zádech a ve vlasech jsem cítila jeho obličej a chvilkami i polibky, které mi věnoval.
,,Bello, omlouvám se. Došlo k menšímu nedorozumění. Já s Tanyou
nic nemám, ona mě přeměnila a cítí se za to provinile a tak se o mě pořád stará. Ale jsme jen přátelé, přísahám. Nikdy jsem nemiloval nikoho jiného a vím, že ani milovat nebudu. Ty jsi pro mě jediná. Jsi to nejdůležitějším v mém životě, odpusť mi," šeptal mi a po každém slově mi dal polibek do vlasů.
,,Přísaháš," špitla jsme mezi vzlyky.
,,Přísahám. Bello, prosím, dej nám šanci," šeptal prosíc.
Přestala jsme vzlykat a pořádně se uklidnila. Při tom jsem se k němu tiskla. Jak se mi po jeho náruči stýskalo. A co teprve po jeho rtech. Moje myšlenky se rozjely naplno.
Trochu jsem se od něj odtáhla, sice uvolnil svoje sevření, ale nepouštěl mě. Pustila jsem jeho triko, který bylo zmačkané, jako kdyby ho přežvykovala kráva.
Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se do jeho obličeje. Dívala jsem se do jeho očích, kde byl strach. Bál se mého rozhodnutí. Usmála jsem se lehce a ještě se odtáhla, abych si mohla kleknout.
Byla jsem tak ve stejné úrovni jako on a koukala mu přímo do očí. Jeho ruce byly stále na mých zádech a dávaly najevo, že mě nepustí ani o trochu víc. Obličeje jsme měli těsně u sebe a dívali se navzájem do očí.
,,Miluju tě," špitla jsem k němu a na nic nečekala. Hladově jsem se přisála na jeho rty, které mi tak chyběly. Moc dlouho. Polibek mi opětoval se stejnou náruživostí a mě bylo jasné, že je vše za námi. A čeká nás jen to hezké.
KONEC
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 aliyce | 12. října 2010 v 13:52 | Reagovat

super povidka snad bude brzo nova :-)

2 Ariana | 12. října 2010 v 14:04 | Reagovat

skoda ze je konec ale bola to bomba :-)  :-D  :-D

3 Johanka | 12. října 2010 v 14:20 | Reagovat

úžasné škoda že je konec :-D  :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D  :-)  :-)  :-)

4 eleonor | 12. října 2010 v 14:49 | Reagovat

Epilog..........prosíme"""""""""""""""""

5 Roxy | 12. října 2010 v 15:08 | Reagovat

Ach jo to už je konec :-(  :-(  :-( Ja doufam že se pustí zase do nejaké jine povídky. :-)  :-)  :-)  :-)
Jinak jsem rada ze to dopadlo Happy Endem. A že se to všechno konečně vyjasnilo. Byla to boží povídka. A ty jsi udělal pořádný kus prace :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  ;-)  ;-)  ;-)

6 bellla87 | 12. října 2010 v 15:19 | Reagovat

bude pproosiiiiiiim epilog že?
Ta poviedka bola krásna, úžasna...ako aj všetky ostatné! :D

7 Bára | 12. října 2010 v 17:37 | Reagovat

naprosto dokonalý :-)

8 Kajla | 12. října 2010 v 18:54 | Reagovat

Kouzelná povídka, nápaditá, skvělá, bude mi chybět... Doufám, že máš v plánu nějakou další :-)

9 Lenka | 12. října 2010 v 18:55 | Reagovat

Nádherná povídka!!!
Vlastně miluju všechny Tvoje povídky :-).
Doufám, že máš už nějaký další nápad a co nejdříve se tu objevý prolog nebo 1. kapitolka Tvojí nové povídky ;-)!

10 Scherry | 12. října 2010 v 18:58 | Reagovat

Naprosto překrásné...opět jedna z tvých dokonalých povídek.... :-)  :-)  :-)  ;-)

11 Jasmínka | 12. října 2010 v 20:06 | Reagovat

epilog!! epilog!! a všichni epilog!!....hrozně krásná kapitolka i celá povídka...jenom doufám, že nám brzy napíšeš novou :-) a taky doufám, že bude epilog

12 AncovickaAR | 13. října 2010 v 7:14 | Reagovat

Bude taky epilog? ? ? Jinak super konec a budeš psát nějakou novou povídku? ? ?

13 Luna_xp | 13. října 2010 v 14:21 | Reagovat

milujem happy endy....super poviedka ale este nejaky epilog!!!!

14 dádís | 13. října 2010 v 18:34 | Reagovat

Byla to naprosto užasná povídka... Určite se k ni jeste vratim :-)  :-)  :-)  :-)  :-)
A nesmirne se tesim na tovje další povídky :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

15 Janula | 13. října 2010 v 18:48 | Reagovat

Nádherná povídka :-)  :-) , jsem ráda že to dobře dopadlo :-) těším se na tvoje další povídky :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama