Srdci neporučíš - 21. kapitola

10. října 2010 v 16:26 | anamor |  Srdci neporučíš (anamor)
Srdci neporučíš
Bella jsi to jde vyříkat s Alice, ale ještě se k nim někdo přidá. A pravda co mizi nimi bylo, bude muset už konečně ven.


21. kapitola - Alice!
Jakmile zazvonilo, vyřítila jsme se z učebny a pospíchala zabít toho malého prcka, co mě chce mučit. Byla jsem nepříčetná. I když jsem měla celou hodinu na to se uklidnit, nepomohlo mi to. Další hodinu jsem měla s ní a tak jsem mířila přímo do té učebny. Jelikož v ní ještě nikdo nebyl, postavila jsem se před ní a čekala na tu potvoru. Jen co jsem ji zahlédla, čapla jsme ji za loket a táhla za roh.
"Jak si to jako představuješ?!"
"A co, Bello?" hrála si na blbou.
"Neštvi mě, Alice, proč jsi mu dala všechny hodiny se mnou?! Dala jsem jasně najevo, že s ním nechci být víc, než musím, a ty mi ho ještě nacpeš ve škole. Chtěla jsem si tu odpočinout a místo toho mě to tu víc deptá!" vrčela jsem na ni, ale dávala si pozor, abych nekřičela.
"On chtěl ale být s tebou a já si myslím, že byste si to měli vyříkat, ať už mezi vámi bylo cokoliv."
"Nepleť se do našich záležitostí. Do mého života! Nech mě na pokoji. Co je mezi námi, je naše věc, a já nehodlám už nic řešit. A já si myslela, že jako moje nejlepší kamarádka a sestra se mě zastaneš a budeš mě bránit a nedovolíš mu to. Ale hluboce jsem se mýlila." Už jsem se na ni rozkřičela, neměla jsem už na to sílu, za posledních několik dní jsem byla už vyčerpaná.
"Bello, nekřič na ni, je to moje vina," ozval se hlas za mnou a já ztuhla. Pomalu jsem se otočila a podívala se do jeho zlatých očí.
"Budu na ni křičet. Pořád se mi plete do života, pořád mi radí, ale já to opravdu nepotřebuju. Nepotřebuju, abyste se o mě někdo staral, nebaví mě to už. Nechte mě oba dva na pokoji. Nestála jsem o to, aby ses vrátil, byla jsem šťastná, a teď se s tím prostě snažím vyrovnat.
Jenže to nejde, protože ty city nemůžu jen tak smazat," zakřičela jsem na něj zplna plic a pak se lidskou rychlostí rozeběhla pryč. Co nejdál od něj, ode všech. Potřebovala jsem být sama a mít klid.
Edward:
Slyšel jsem Bellu, jak křičí na Alice, a musel zasáhnout, protože to bylo kvůli mně. Že s ní mám všechny hodiny. Vydal jsem se k nim a stoupnul si za Bellu, musel jsem ji uklidnit.
"Bello, nekřič na ni, je to moje vina," zašeptal jsem k ní. Otočila se ke mně a upřela na mě svoje zlaté oči, ve kterých byla bolest. Když se nadechla, začala křičet i na mě a na to měla opravdu právo.
"Budu na ni křičet. Pořád se mi plete do života, pořád mi radí, ale já to opravdu nepotřebuju. Nepotřebuju, abyste se o mě někdo staral, nebaví mě to už. Nechte mě oba dva na pokoji. Nestála jsem o to, aby ses vrátil, byla jsem šťastná, a teď se s tím prostě snažím vyrovnat.
Jenže to nejde, protože ty city nemůžu jen tak smazat," zakřičela na mě a pak se otočila a pelášila si to lidským tempem ven. Všichni se na nás dívali.
Chtěl jsem se za ní rozeběhnout, ale Alice mě chytla za loket.
"Potřebuje být sama, je toho na ni moc." Bylo mi jasné, že se nemůžu ani pokusit za ní jít, protože by to věděla a zabránila mi v tom. A tak jsem se s ní vydal na další hodinu, kterou máme společně. Celou hodinu jsem se díval z okna ven a čekal, kdy se Bella vrátí. Ale stejně nevím, co by se dál dělo. Zase by mě ignorovala a nehodlal se mnou komunikovat. A to mě bolelo, ale mohl jsem si za to sám a to jsem věděl dost dobře.
Po hodině byla pauza na oběd a tak jsem se vydal s Alice do jídelny, kde byl i zbytek rodiny a už měli na stole připravené tácy. Posadil jsem se k nim a pořád se díval ke dveřím a čekal, kdy se Bella vrátí. A že tentokrát se vrátí sama.
Po asi půl hodině to už ostatní nevydrželi a najednou se zeptali na stejnou otázku.
"Proč je na tebe tak naštvaná?" Za jiných okolností by to bylo vtipné, ale teď to jen dokazovalo, jak všechny štvala ta nevědomost.
Povzdechl jsem si, asi by nebylo špatné jim říct konečně pravdu. A tak jsem tedy začal mluvit, ale potichu, jen pro naše upíří uši.
"Já nejsem Bellin skutečný bratr. Jenže to jsme nevěděli, když jsme ještě byli lidé. Jsme přesně na den o rok od sebe. Rodiče mě adoptovali. Nechtěli, abychom se kvůli tomu jednou hádali a tak udělali, že jsem jejich skutečný syn. Ale ve skutečnosti to jen vše zkomplikovalo.
A… my… no, bylo mezi námi něco víc." Když jsem to řekl, všichni u stolu na mě vytřeštili oči.
"Skoro rok jsme spolu byli, tajně, samozřejmě. Věděli to jen naši přátelé. Chystal jsem se na vysokou, když mi začala docházet skutečnost. A uvědomil jsem si, že to musím stopnout. A tak jsem to jednoho dne udělal, když přišla ze školy. Poté utekla do lesa a já ji neviděl do minulého týdne."
Všichni se ne mě dívali, nic neříkali. A jejich myšlenky mi prozradily, že to musejí vstřebat. A tak jsem čekal. Když se najednou otevřely dveře jídelny a já tam hned střelil pohledem. A konečně se mi splnilo přáni.
Do jídelny vešla Bella v celé své kráse. Pomalým, ladným krokem šelmy došla k našemu stolu a mlčky se posadila na druhou stranu, než jsem byl já. Dala si i pozor, aby neseděla moc blízko Alice. Ale ani to mi na náladě neubralo. Já byl šťastný, že se vrátila. Všichni se pokoušeli vzpamatovat, ale ještě pořád přemýšleli nad tím, co jsem jim řekl. Když byl čas, Bella se zvedla a šla na další hodinu. Jako ochočený pejsek jsem se vydal za ní, ale držel jsem si od ní raději odstup. Dnes ji už naštvat nechci.
Zase jsem seděl s ní a byl rád. Mohl jsem ji tak celou hodinu pozorovat. Za to ona si mě vůbec nevšímala.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yaminah | Web | 10. října 2010 v 16:29 | Reagovat

wau konecne :) idem si to precitat aj ked uz teraz viem ze to bude dokonalost :D

2 yaminah | Web | 10. října 2010 v 16:34 | Reagovat

ako vravim ze dokonalost :D

3 bellla87 | 10. října 2010 v 16:42 | Reagovat

nádhera :) Teraz mi je naozaj trochu lúto Edwarda...ale aj Belly
Snáď si to medzi sebou urovnajú! :)

4 Scherry | 10. října 2010 v 16:52 | Reagovat

Chudák Edward...snad si to u Bell srovná :-(

5 Ariana | 10. října 2010 v 16:59 | Reagovat

:-D  :-D

6 Lenka | 10. října 2010 v 17:06 | Reagovat

Nááááááááááááááááááááááááááádhera!!!
Jen ať si to Edík pěkně slíune :-D  :-D  :-D...

7 Lenka | 10. října 2010 v 17:07 | Reagovat

*slízne :-D  :-D  :-D

8 Sylvín | 10. října 2010 v 17:21 | Reagovat

Skvělééééé, rychle další, už se nemůžu dočkat

9 Kajla | 10. října 2010 v 17:34 | Reagovat

Krásná kapča, končně to vyšlo najevo jen aby na něj teď nebyla Bella ještě víc naštvaná :-(

10 roxy | 10. října 2010 v 18:16 | Reagovat

jakky  jako malí.... Diufam že si Ji Edward zase získa.. a Bella mu odpustí :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

11 Jasmínka | 10. října 2010 v 18:19 | Reagovat

krááása....hrozně hezká kapitolka a hrozně se těším jak to mezi Edem a Bellou dopadne

12 AncovickaAR | 10. října 2010 v 22:41 | Reagovat

Sice vyšla pravda najevo, a Bella je naštvaná. Za čas se všechno urovná a bude to v pořádku. Jinak zase další super kapitola...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama