Nedotýkej se mě! - 3. kapitola

27. října 2010 v 13:15 | anamor |  Nedotýkej se mě! (anamor)
nedotýkej se mě
Jak bude dál probíhat setkání s cizímy upíry? Vzpomene si Bella na to, co pořád slíchala v Denali, ale nikdy neměla šanci si to ověřit?

3. kapitola - Cullenovi
Celou hodinu jsem cítila jeho pohled, ale ignorovala jsem ho. Byla jsem zvyklá, že na mě upíři čučí, jsem zvláštní a oni to neznají. Po hodině musím najít tátu a říct mu, že tu jsou Cullenovi. Hrála jsem si se svými rukavicemi a myšlenkami po celou hodinu. Když zazvonilo, chtěla jsem odejít, ale Alice si stoupla přede mě.
,,Bell, nikam neutíkej, jelikož máš všechny hodiny s Edwardem," zasmála se. Jak to ví?
,,Vidí budoucnost," špitl ke mně Edward. Přikývla jsem a čekala. Třída byla už prázdná, když se do ní najednou vřítil táta s mamkou.
,,Bello," křikl, až jsem nadskočila. Díval se na mě vyplašeně, jelikož okolo mě byli cizí upíří a já jsem pořád napůl člověk, i když by si spíš ublížili oni než já.
Zarazil se a chvíli si prohlížel Edwarda.
,,Edwarde," křikl najednou a už ho objímal. Musela jsem se usmát. Navzájem se představili a pak jsem následovala Edwarda na další hodinu. Zase jsem s ním seděla úplně vzadu, ale tentokrát jsme si povídali.
,,Takže ty jsi skutečná dcera Emmetta a Rosalie?" ptal se, jako by tomu nemohl pořád uvěřit. Jen jsem se usmála a přikývla.
,,Jsem jejich dcera, napůl upír napůl člověk. I když to, že mám v sobě něco z upíra, je někdy neuvěřitelné, jelikož to vypadá právě naopak." A opět jsem si vzpomněla na ten lov. Začal se otřásat smíchy, jak se ho pokoušel zadržet, a já jen znuděně čekala, kdy ho to přejde.
,,Jak to bylo s tátovou přeměnou?" zeptala jsem se, když se trochu uklidnil. Chtěla jsem změnit téma, navíc táta o tom nikdy moc nemluvil.
,,Byl jsem s Carlislem na lovu a tam jsme našli Emmetta, jak ho chce rozsápat grizzly. To
jsme nedovolili a zahnali ho, ale Emmett umíral a tak ho Carlisle přeměnil. Pár let žil s námi, naučil se ovládat svou žízeň a poté se odpojil. A vlastně do dnes jsme o něm nevěděli. Jen Eleazar něco říkal o dítěti a ženě."
,,No, jasně! Ty jsi ten Edward, o kterém pořád básní Tanya," došlo mi. Ušklíbnul se a já se musela usmát. Tanya kecala, je mnohem hezčí, ale nechápu, jak se nepovedlo tak hezký upírce, jako je ona, ho sbalit. Začal se smát mým myšlenkám. Budu si muset dávat pozor.
,,Jak dlouho jste tam žili?"
,,Do mých šesti let a teď dva roky. Přistěhovali jsme se odtamtud," zamyslela jsem se.
Zazvonilo a my šli na další hodinu, kterou jsme měli spolu. Ani mi to nevadilo, alespoň se nebudu o hodinách nudit.
Různě jsme si celý den povídali, až nastal oběd. Šli jsme tam společně. Koupila jsem si jídlo a šla za rodiči. Seděli u stolu s Alice a Jasperem, takže s námi bude sedět i Edward. Sedla jsem si vedle svého velkého taťuldy.
,,Tak co, Bell, neotravoval tě nikdo? Neunudil tě tady Eda?" Záporně jsme zakroutila hlavou a čekala, co dalšího z něj vyleze.
,,Hele, Edwarde, jsi pořád panic?" Vytřeštila jsem na Emmetta oči a otevřela pusu. Jako odpověď mu bylo zavrčení.
,,Já to věděl, ty chceš trhnout rekord o nejstaršího panice, co?" začal se posmívat a já ho pod stolem kopla. Jelikož tenhle rekord bude stejně můj. Povzdechla jsem si a zamračila se na tátu. Raději jsem se zakousla do koláče a pokoušela se tátu nevnímat.
,,Pojedete po škole k nám? Jsem si jistá, že by vás všechny moc rád viděl Carlisle i Esme." Alice vypadala jako ztracené štěně. Bylo jasné, že pojedeme.
Poslední dvě hodiny jsem měla s Alice. Pořád mluvila o nákupech a tak jsem ji nevnímala a na chvíli vypla. No, vlastně na celé dvě hodiny.
Po škole jsme šly spolu na parkoviště, kde už byli ostatní.
,,Teda, Bell, po kom jen jsi takový šnek?" ptal se se zájmem táta. Vyplázla jsem na něj jazyk a nastoupila do auta. Cesta byla skoro stejná, jako když se jede k nám, ale v lese zabočili doprava místo doleva.
Vystoupila jsem z auta a zůstala s úžasem stát a zírat na jejich dům. Byl obrovský, bílý, prosklený. Byl krásný, skoro jako z nějaké pohádky. Už jsem se nemohla dočkat, jak vypadá uvnitř. V tichosti jsem šla jako poslední dovnitř.
Dům byl skvěle moderně zařízen, každý detail byl vychytaný, a dokonce to tu vypadala jako u lidí.
Musel jsem uznat, že už to asi za tu dobu mají v malíčku. V obýváku stála středně velká hnědovláska a mile se umívala. Po chvíli sešel ze schodů blonďák.
,,Emmette?" zeptala se žena i muž najednou. No jo, na mého taťku se nedá zapomenout, tím jsem si jistá.
,,Esme, Carlisle, dovolte, abych vám představil svou ženu Rose a dceru Bellu," řekl a hrdě na nás ukázal. Nervózně jsem si hrála s rukama, nemá ráda, když se na mě někdo kouká.
,,Ráda tě poznávám, Rosalie, jsem Esme a tohle Carlisle," usmála se mile, objala se s mámou a Carlisle si s ní potřásl rukou.
,,Já vás také, Esme, Carlisle," usmíval se mamka. A teď přijde to horší, šli ke mně.
,,Ahoj, Bello, říkej mi Esme," usmála se a chtěla mě obejmout, ale já udělal krok zpět.
,,Já vás také, Esme," špitla jsem a schovala se za Emmetta.
Všichni se na mě nechápavě dívali, ale já jim to nechtěla říct. A tak jsem zatahal Emmetta za rukáv a ten pochopil.
,,Promiň, Esme, ale Bella je plachá a nemá ráda dotyky od jiných osob," omlouval mě.
,,To je v pořádku," usmála se a poté se mi představil Carlisle. Pochopil a tak mi ani tu ruku nepodal, byla jsem ráda.
Posadili jsme se v obýváku a já si ho musela pořád prohlížet. Carlisle vyslýchal rodiče ohledně mě a porodu. Emmett mu říkal o tom, jak je to se mnou a upírstvím, to všechny zajímalo, jen mě ne. Stoupla jsme si a začala se po pokoji procházet a vše si prohlížet. Zastavila jsem se až u velkého klavírního černého křídla. Opatrně jsme jela rukou po okraji, až jsem se zastavila na konci. Podívala jsem se z okna, už byla tma a tak jsem se vrátila pohledem k ostatním. V klidu si povídali. Nechtěla jsem jim to kazit, moje lidství je moje záležitost. Nebydlíme daleko. A tak jsem v klidu vyšla ven. Nikdo si mě nevšiml a já byla ráda. V klidu jsem šla domů v lese.
,,Další upíři, další dotyky," špitla jsem si pro sebe a přemýšlela o tom, jestli jsem ráda. Na jednu stranu jsem byla, ale na druhou ne. V klidu jsem došla domů a zamířila rovnou pod teplou sprchu a poté do postele. Nechci, aby někdo věděl, co mám za dar. Budu muset říct mámě a tátovi, aby si dávali pozor na myšlenky před Edwardem.
Bojím se, že když zjistí, jakou mám moc, budou se mi stranit a bát se mě.
Než jsem usnula, pořád jsem přemýšlela nad Edwardem.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shanti | 27. října 2010 v 13:39 | Reagovat

Tahle nová povídka je fakt dobrá. Těšim se na další díly ...

2 If. | Web | 27. října 2010 v 15:24 | Reagovat

Děkuji za to že jsi tak brzo přidala další díl ;-). Povedl se a už se těším na další :).

3 Scherry | 27. října 2010 v 16:25 | Reagovat

Moc moc krásné, ten nápad je úžasný a já jsem zvědavá jak to bude pokračovat :-D

4 Janula | 27. října 2010 v 16:53 | Reagovat

Krásnej dílek :-)  ;-) už se moc těším na další díl :-D  :-)

5 Jasmínka | 27. října 2010 v 18:27 | Reagovat

krááásnej díleček...hroznš se těším na další

6 Kajla | 27. října 2010 v 19:27 | Reagovat

Senza, tak už se znají, budou všichni moji oblíbení upříři a jedna poloupírka pohromadě :-) Těším se na další dílek :-)

7 PeTi | 27. října 2010 v 20:08 | Reagovat

Hmmm... Hezký no =D....
Jako jo líbí se mi to ae =D budu škádlit =D něco by to chtělo? jo něco by to chtělo a víš co? pošoupnout čas, jen aby tu byl další dílek, to by to chtělo =D takže šupky dupky a bude to tu =D ne du se najíst, to pak rychleji utíká =D

8 Johanka | 27. října 2010 v 20:25 | Reagovat

nádhera honem další :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :D  :D  :D

9 AncovickaAR | 27. října 2010 v 20:49 | Reagovat

Rychle, bleskurychle další dílek... Já to snad ty 2 dny nevydržim a to ještě jedu na soustředění na kterym budu až do soboty... No to bude něco... Jinam super, super, super... Jen tak dál. :-D  :-D  :-D

10 Lenka | 27. října 2010 v 21:35 | Reagovat

Bravooooooooooooooooooooooooooooooo!!!
:-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)
*MILIONY TLESKAJÍCÍCH SMAJLŮ*

11 Ariana | 28. října 2010 v 15:12 | Reagovat

:-D  :-D

12 entolinka | 28. října 2010 v 19:37 | Reagovat

Je nadherný.... njn už se chytla do  Edwardovi sparu :-D  :-D  :-D
Další prosím :-)  :-)

13 Šárka | E-mail | 28. října 2010 v 19:40 | Reagovat

super, hóóóóóóóóóóóóóóóóóónem další díl, prosíííííííííííííííííííííím :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  8-)  8-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama