Edwardova zpověď (Hanetka)

11. dubna 2010 v 0:10 | Hanetka |  Básničky
Hudba k básničce zde.
hh
Mé slunce navždy ztemnělé
a písně v tichu doznělé,
jsou ozvěnou těch kdysi šťastných dní,
kdy dívka vešla do snů mých,
já slýchal její šťastný smích,
a nechtěl nic, jen zůstat stále s ní.

Hallellujah…

Má láska žije v srdci dál
ač dodnes jsem se neusmál,
já chtěl jí jenom šťastný život dát
tak řek jsem to, co měl jsem říct
ač zranil jsem ji sebevíc
že nadále se nechci už k ní znát.

Hallellujah…

A od té chvíle prokleté
kdy v očích svého děvčete
jsem bolest ze své zrady musel číst,
já nežiju, jen živořím
sám se svým špatným svědomím
na jednom z pustých, osamělých míst.

Hallellujah…

Já chtěl se vrátit tisíckrát
a prosit, kát se, slibovat,
jen kdybych věděl, jestli doufat smím,
že odpustí mi vinu mou,
a zase vrátí lásku svou,
že spojí jednou život svůj s tím mým.

Hallellujah…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kajla | 12. května 2010 v 19:08 | Reagovat

Co víc ti můžu psát, než že si genius...
Je prostě překrásná "klobouk dolů"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama